Nová pravidla se mají projevit již při samotném náboru zaměstnanců. Zaměstnavatelé se nově nebudou smět uchazečů dotazovat na výši mzdy nebo platu, které pobírají či pobírali v předchozím zaměstnání. Cílem tohoto opatření je zabránit tomu, aby se případné rozdíly v odměňování přenášely i do dalších pracovních poměrů.

Současně budou zaměstnavatelé povinni uchazeče prokazatelně informovat o minimální výši nabízené mzdy, platu nebo odměny z dohody a dalších souvisejících plněních. Podle aktuálního českého návrhu bude nutné tyto informace poskytnout nejpozději před uzavřením pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Povinnost uvádět konkrétní mzdu přímo v pracovním inzerátu však návrh nestanoví. Zaměstnavatel ji bude moci sdělit také v průběhu výběrového řízení.

V praxi tak například společnost hledající účetního nebude muset uvádět mzdu již v pracovním inzerátu, před uzavřením smlouvy však bude povinna uchazeči sdělit alespoň její minimální nabízenou výši. Při pracovním pohovoru se jej zároveň nebude smět ptát, kolik vydělával u svého předchozího zaměstnavatele.

Nový celní kodex EU se netýká pouze levných zásilek z čínských internetových tržišť. Jeho dopady pocítí také výrobní společnosti dovážející materiál a součástky ze zemí mimo EU, distributoři zahraničního zboží, vývozci nebo poskytovatelé celních a logistických služeb. Rozsah nových povinností se však bude lišit podle konkrétního obchodního modelu a postavení podnikatele při dovozu či vývozu. Rozhodující tak nebude pouze to, v jakém odvětví společnost podniká, ale především zda vystupuje jako dovozce, vývozce, celní zástupce nebo jiný subjekt zapojený do přeshraničního obchodu.

Ve zkratce: kdo má řešit co?

• Výrobci dovážející materiál a součástky: Pokud sami vystupují jako dovozci, budou odpovídat zejména za poskytování požadovaných celních údajů, úhradu cla a příslušných poplatků a soulad dováženého zboží s dalšími předpisy kontrolovanými celními orgány. Měli by proto prověřit původ, celní zařazení a hodnotu dováženého zboží i dostupnost potřebných dokladů.
• Distributoři zahraničního zboží: Především by měli ověřit, zda sami zboží dovážejí ze zemí mimo EU, nebo pouze nakupují výrobky již propuštěné do volného oběhu v EU. V prvním případě se na ně vztahují povinnosti dovozce. Důležité proto bude prověřit nastavení dodavatelských smluv, rozdělení odpovědnosti za celní formality a dostupnost dokumentace ke zboží.
• E-shopy a internetové platformy: Provozovatelé zapojení do prodeje zboží zasílaného přímo ze zemí mimo EU budou muset určit, kdo v konkrétním obchodním modelu vystupuje jako dovozce v rámci prodeje na dálku. Tomuto subjektu budou příslušet povinnosti související s poskytováním celních údajů, úhradou cla a poplatků i zajištěním souladu výrobků s příslušnými evropskými předpisy. Zároveň je třeba zohlednit nové náklady na dovoz a připravit se na povinné využívání evropského celního datového centra od 1. července 2028.
• Vývozci: Budou odpovídat za poskytování a uchovávání požadovaných údajů o vyváženém zboží, úhradu případných cel a dalších poplatků a dodržování příslušných předpisů kontrolovaných celními orgány. Prověřit by proto měli zejména správnost vývozních údajů, potřebná povolení a případná omezení vývozu.

• Celní zástupci a logistické společnosti: Celní zástupci by měli věnovat pozornost zejména tomu, zda jednají v přímém, nebo nepřímém zastoupení. Nepřímí zástupci totiž mohou za stanovených podmínek odpovídat společně a nerozdílně s dovozcem či vývozcem, případně sami nést povinnosti dovozce nebo vývozce. Dopravci budou muset nadále plnit své vlastní povinnosti související zejména s předáváním údajů o přepravovaném zboží. Logistické společnosti by proto měly prověřit rozsah poskytovaných služeb a odpovědnosti, které z nich vyplývají.
• Samostatnou příležitost představuje status Trust & Check, který může některým podnikatelům přinést významné zjednodušení celních postupů. O jeho udělení však mohou požádat pouze dovozci, vývozci a nepřímí celní zástupci usazení v EU, kteří nejméně dva roky pravidelně provádějí celní operace a splňují další stanovená kritéria. Pro dovozce v rámci prodeje na dálku navíc platí zvláštní podmínka alespoň dvouletého řádného využívání režimu IOSS.

Reforma bude nabíhat postupně. Podnikatelé by proto měli již nyní zmapovat své postavení v dodavatelském řetězci, prověřit smluvní vztahy a připravit se na změny ve způsobu předávání celních údajů.

Pozornost přitom nebude věnována pouze správnému výpočtu cla. Celní orgány již dnes kontrolují také dodržování požadavků na bezpečnost výrobků, ochranu zdraví a životního prostředí nebo sankční opatření. Reforma má posílit jejich schopnost odhalit problémové zboží ještě před jeho uvedením na trh EU.

Zlá víra může mít mnoho podob. Typicky půjde o situaci, kdy držitel domény:

• zaregistroval doménu hlavně proto, aby ji prodal vlastníkovi ochranné známky,
• brání vlastníkovi značky v jejím používání na internetu,
• přesměrovává uživatele na konkurenční služby,
• vytváří dojem, že je s vlastníkem značky propojen,
• využívá podobnost nebo pověst cizího označení.

Rozhodovací praxe zároveň ukazuje, že zlá víra nemusí spočívat jen v aktivním provozu webu. Za určitých okolností může být problematické i pouhé držení domény, zejména pokud jde o známé označení a držitel nemá žádné věrohodné vysvětlení, proč doménu drží.

Připravovaná novela švarcsystém neruší ani nemění základní pravidlo, že závislá práce má být vykonávána v pracovněprávním vztahu. Mění však způsob, jakým se bude posuzovat, zda konkrétní spolupráce tuto hranici již překročila.

V praxi tak nepůjde o oslabení zákazu zastřených pracovněprávních vztahů, ale spíše o přesnější vymezení toho, na které okolnosti se má při jejich posuzování soustředit hlavní pozornost. Nový test by měl více akcentovat skutečnou míru řízení a kontroly nad prací druhé osoby, nikoli samotnou existenci jednotlivých okolností typických i pro běžné podnikatelské vztahy.

To může mít význam zejména pro hraniční případy. U skutečně samostatných dodavatelů může nové vymezení přinést větší prostor pro odlišení podnikatelské spolupráce od zaměstnání. Naopak tam, kde objednatel fakticky určuje způsob výkonu práce, organizuje její průběh, kontroluje každodenní činnost a stanovuje časový režim, nebude nová úprava představovat cestu k legalizaci dosavadního zaměstnaneckého modelu pouze tím, že je formálně nastaven jako spolupráce s OSVČ.

Přesnější proto může být říci, že novela nemění samotný zákaz švarcsystému, ale může posunout hranici, podle které se bude rozlišovat mezi samostatnou činností a závislou prací. Význam nové konstrukce se přitom naplno ukáže až v aplikační praxi. Inspekce práce a správní soudy budou muset vyložit, jak přísně mají být jednotlivé prvky nového testu posuzovány a jak se mají hodnotit ve vzájemné souvislosti.

Právě zde může vzniknout nová interpretační otázka: zda nové vymezení skutečně zvýší právní jistotu u legitimních podnikatelských spoluprací, nebo zda se dosavadní spory pouze přesunou od posuzování jednotlivých znaků k výkladu míry organizace, dohledu, pokynů a časového řízení práce.

Samotné setkávání konkurentů samozřejmě není zakázané.

Podnikatelé se běžně setkávají na konferencích, v profesních sdruženích, při společných projektech nebo obchodních jednáních.

Výrazně problematičtější situace může nastat ve chvíli, kdy si začnou sdělovat informace například o:

• plánovaném zdražení,
• budoucích cenách,
• konkrétních maržích,
• budoucí obchodní strategii,
• kapacitách,
• konkrétních zákaznících,
• plánované účasti v tendru.

Výměna takových informací může za určitých okolností snížit nejistotu ohledně budoucího chování konkurence a vést ke koordinaci trhu.

Z pohledu compliance je proto dobré, aby zejména obchodní management věděl nejen co nesmí s konkurencí dohodnout, ale také o čem se s ní nemá vůbec začít bavit.

Výběrová řízení: pozor na bid rigging

Velmi závažnou formu zakázané dohody představuje koordinace nabídek ve výběrových řízeních, tzv. bid rigging.

Může jít například o situaci, kdy se uchazeči dohodnou:

• kdo zakázku vyhraje,
• kdo podá záměrně vyšší nabídku,
• kdo nabídku vůbec nepodá,
• nebo jakou cenu jednotliví účastníci nabídnou.

Smyslem výběrového řízení je přitom právě to, aby jednotliví uchazeči soutěžili nezávisle.

ÚOHS proto bid rigging dlouhodobě řadí mezi nejzávažnější formy kartelového jednání a zveřejňuje k němu vlastní přehled významných rozhodnutí.

Spolek často zpracovává osobní údaje také o osobách, které nejsou jeho členy, například o návštěvnících debat, účastnících sportovních závodů, dobrovolnících, dárcích nebo zájemcích o jeho služby. Ani v těchto případech není souhlas automaticky nezbytný, protože zpracování může být založeno na jiném právním titulu podle čl. 6 odst. 1 GDPR. U placených i bezplatných akcí může být zpracování nezbytné pro uzavření nebo plnění smlouvy. Pokud smluvní vztah nevzniká, může přicházet v úvahu například oprávněný zájem spolku, jsou-li splněny jeho podmínky.

Rozhodující je přiměřenost. Pro rezervaci místa na přednášce obvykle postačí jméno a e-mail. Datum narození, adresa bydliště nebo kontakt na rodinného příslušníka mají smysl jen tehdy, pokud to vyžaduje povaha akce. Údaj o alergii či zdravotním omezení lze požadovat například u tábora nebo sportovního soustředění, nikoli však bez rozmyslu u každé společenské akce. Informace o zpracování by měla být dostupná přímo u registračního formuláře, nikoli skrytá několik odkazů hluboko na webu.

Newslettery a e-mailové pozvánky

Pozvánky na členské schůze, organizační informace a nekomerční zpravodaj pro členy lze zpravidla zasílat bez souhlasu, pokud komunikace souvisí s činností spolku a člen ji může rozumně očekávat. I v takovém případě je vhodné umožnit jednoduché odmítnutí nepovinných sdělení a respektovat případnou námitku proti zpracování založenému na oprávněném zájmu.

U veřejného newsletteru určeného nečlenům je třeba rozlišovat, zda jde o obchodní sdělení, či nikoli. Pokud newsletter pouze informuje o nekomerční činnosti spolku, jeho akcích nebo dalších aktivitách a nepropaguje podnikatelskou činnost spolku ani služby třetích osob, tak nepůjde o obchodní sdělení ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb. V takovém případě není předchozí souhlas vyžadován z titulu pravidel pro zasílání obchodních sdělení; zpracování e-mailové adresy však musí být založeno na některém z právních titulů podle GDPR, typicky na oprávněném zájmu, jsou-li splněny jeho podmínky či souhlasu.

Častou a zbytečnou chybou je odeslání hromadného e-mailu tak, že všichni adresáti vidí kontakty ostatních. U menších rozesílek je třeba použít skrytou kopii, u pravidelné komunikace pak raději vhodný rozesílací nástroj s řízenými přístupy a evidencí odhlášení.

Fotografie a záznamy z akcí

Pořizování a zveřejňování fotografií se netýká pouze GDPR, ale také práva na ochranu podoby a soukromí podle § 84 a násl. občanského zákoníku. U běžných reportážních fotografií z veřejné akce nebo veřejného vystoupení nemusí být vždy nutný samostatný písemný souhlas každé zachycené osoby. Použití však musí být přiměřené účelu, okolnostem akce a rozumnému očekávání účastníků.

Jinak je tomu u detailních portrétů, reklamních kampaní, fotografií dětí nebo záběrů ze zdravotně, sociálně či jinak citlivého prostředí. Zde je výslovné a konkrétní svolení zpravidla nejbezpečnějším, a podle okolností i nezbytným řešením. Účastníky je vhodné předem informovat, že se bude fotografovat, sdělit zamýšlené způsoby použití a nabídnout reálnou možnost se fotografování vyhnout. Zveřejnění na sociálních sítích je třeba posuzovat přísněji než u vlastní webové fotogalerie, protože spolek nad dalším využitím záběrů ztrácí podstatnou část kontroly.

může kdokoliv přečíst. Jiná situace může nastat u článku věnovaného například ekonomickému vývoji, bezpečnosti výrobků, veřejnému zdraví nebo jiné společensky významné otázce.

Ani tehdy nemusí být AI původ textu označen. AI Act obsahuje výjimku pro texty, které prošly lidskou nebo redakční kontrolou a za jejichž zveřejnění nese konkrétní osoba redakční odpovědnost. Evropská komise zároveň zdůrazňuje, že nestačí pouze opravit pravopis či gramatiku. Člověk musí skutečně posoudit obsah textu, například jeho správnost, zdroje a věcnou stránku.

To je důležité pro podnikatele, kteří používají generativní AI při psaní článků. Pokud AI připraví první návrh a odborník následně text skutečně zkontroluje, obsahově upraví a převezme odpovědnost za výslednou publikaci, může být podmínka výjimky splněna. Pouhé zkopírování výstupu z AI nástroje a kontrola překlepů naopak nestačí.

Podnikatelé obvykle nebudou řešit stejnou situaci jako pořadatel sportovní akce. Nemusí identifikovat zakázané fanoušky při vstupu na stadion. Mohou ale řešit podobnou technologii v jiném kontextu. Typicky půjde o vstup do kanceláří prostřednictvím rozpoznávání obličeje, docházku přes otisk prstu, identifikaci návštěvníků administrativní budovy, kontrolu vstupu do výrobního areálu nebo vyhodnocování osob v prodejně.

V těchto případech se nemá mechanicky přebírat závěr určený pro stadion. Je potřeba se ptát, jaký účel společnost sleduje, jaká data zpracovává, zda dochází k jedinečné identifikaci osoby a jaký právní základ pro takové zpracování může použít. Právě tady může mít podnikatelský sektor větší prostor než stadion. U zaměstnanců, návštěvníků nebo nájemců budovy může v některých případech připadat v úvahu výslovný souhlas podle čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR. Ten ale musí být nastaven velmi pečlivě.

Z praktického hlediska je proto zásadní nepodcenit přípravu. Nestačí koupit bezpečnostní systém a následně řešit dokumentaci. U biometrie je potřeba vědět předem, zda je dané řešení vůbec právně obhajitelné.

Problematika monitoringu zaměstnanců není nová. Na evropské úrovni se jí pracovní skupina WP29 zabývala již ve stanovisku 8/2001 k ochraně osobních údajů v pracovněprávních vztazích a později podrobněji ve stanovisku 2/2017 k ochraně osobních údajů na pracovišti. Z obou dokumentů vyplývá požadavek hledat rovnováhu mezi legitimními zájmy zaměstnavatele a ochranou soukromí zaměstnance. Novější stanovisko výslovně upozorňuje, že technologické možnosti mohou při absenci odpovídajících omezení a transparentnosti snadno vést od legitimní kontroly k nepřiměřenému a invazivnímu sledování.

Stejným směrem se vydala judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

Ve známém rozsudku Bărbulescu v. Romania se ESLP zabýval monitorováním elektronické komunikace zaměstnance. Při hodnocení přípustnosti takového zásahu zdůraznil mimo jiné význam toho, zda byl zaměstnanec předem informován o možnosti a povaze monitoringu, jaký byl jeho rozsah a intenzita, zda zaměstnavatel měl konkrétní důvod pro jeho zavedení a zda nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout méně invazivním způsobem.

V rozsudku velkého senátu ve věci López Ribalda and Others v. Spain pak ESLP za specifických okolností připustil také skryté sledování zaměstnanců. Případ se týkal skrytého kamerového monitoringu zaměstnanců supermarketu při důvodném podezření na závažné krádeže. Významnou roli hrálo právě konkrétní podezření na závažné protiprávní jednání a skutečnost, že monitoring byl omezen svým účelem, rozsahem i dobou.

Tyto rozsudky nelze chápat tak, že zaměstnavatel může při existenci jakéhokoli legitimního zájmu automaticky sledovat své zaměstnance. Naopak ukazují, že čím intenzivnější zásah do soukromí monitoring představuje, tím přesvědčivější musí být jeho důvod a tím důsledněji musí být omezen jeho rozsah.

Právě proto by například plošné monitorování internetové aktivity všech zaměstnanců po dobu několika týdnů, spojené s vytvářením individuálních přehledů navštívených stránek, vyžadovalo velmi pečlivé posouzení nezbytnosti a proporcionality. Samotné tvrzení, že zaměstnavatel chce kontrolovat používání své techniky nebo zajistit kybernetickou bezpečnost, ještě neodpovídá na otázku, zda bylo skutečně nutné zvolit právě tak rozsáhlý způsob kontroly.