admin, Autor na ASPIDOS advokátní kancelář https://aspidos.cz/author/admin/ Špičkové právní služby pro podnikatele Thu, 24 Sep 2026 10:44:59 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=7.1.3 https://aspidos.cz/wp-content/uploads/2024/11/cropped-aspidos-ico-32x32.jpg admin, Autor na ASPIDOS advokátní kancelář https://aspidos.cz/author/admin/ 32 32 Ochranná známka vs. doména: kdo má přednost? https://aspidos.cz/ochrana-znamka-vs-domena/ Thu, 24 Sep 2026 08:48:55 +0000 https://aspidos.cz/?p=3860 Ochranná známka vs. doména: kdo má přednost? Máte zaregistrovanou ochrannou známku, ale doménu se stejným názvem drží někdo jiný? Nebo […]

Článek Ochranná známka vs. doména: kdo má přednost? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Ochranná známka vs. doména: kdo má přednost?

Máte zaregistrovanou ochrannou známku, ale doménu se stejným názvem drží někdo jiný? Nebo naopak provozujete doménu už několik let a najednou vám přijde výzva od vlastníka ochranné známky?

Podobné situace nejsou výjimečné. Podnikatelé často řeší ochrannou známku a doménu odděleně, přitom právě tady vznikají zbytečné spory. Ochranná známka vám automaticky nezajistí výlučné právo na odpovídající doménu. A samotná doména vás zase automaticky neochrání před nároky vlastníka starší ochranné známky.

Rozhodující bývá, kdo má ke konkrétnímu označení silnější právo, zda doména byla registrována poctivě a zda ji její držitel používá legitimním způsobem.

Ochranná známka a doména nejsou totéž

Ochranná známka je právo k označení. Registruje se pro konkrétní výrobky nebo služby a jejím vlastníkům dává výlučné právo používat dané označení v obchodním styku.

Doména je naproti tomu technická a smluvní adresa na internetu. Její registrací nezískáváte vlastnické právo ke slovu jako takovému, ale oprávnění doménu užívat podle pravidel příslušného registru. U domén navíc obecně platí princip časové priority: kdo si volnou doménu zaregistruje dříve, ten ji zpravidla získá.

To ale neznamená, že dřívější registrace domény vždy vítězí. Pokud byla doména registrována nebo užívána nepoctivě, například s cílem parazitovat na cizí značce nebo ji majiteli ochranné známky draze prodat, může být její držitel nucen doménu převést nebo přestat užívat.

Kdy už jde o cybersquatting

Typickým problémem je tzv. cybersquatting. Jde o situaci, kdy někdo zaregistruje doménu shodnou nebo zaměnitelnou s cizí značkou, aniž by k ní měl legitimní důvod.

Nejčastější motivace bývá jednoduchá: držitel domény nechce budovat vlastní projekt, ale čeká, až se ozve skutečný vlastník značky a doménu od něj odkoupí. Někdy jde také o snahu blokovat konkurenta, odvádět návštěvnost, vytvářet záměnu u zákazníků nebo poškozovat pověst značky.

České právo pojem cybersquatting výslovně nedefinuje. V praxi se podobné jednání posuzuje zejména jako nekalá soutěž, případně jako zásah do práv z ochranné známky.

Samotná registrace ochranné známky nestačí

Častým omylem je představa, že vlastník ochranné známky má automaticky právo na každou doménu, která obsahuje jeho označení. Tak jednoduché to není.

V doménových sporech se zpravidla zkoumá zejména:

  1. zda má navrhovatel práva k označení, typicky ochrannou známku nebo jinak prokazatelně zavedené označení,
  2. zda je napadená doména shodná nebo zaměnitelná s tímto označením,
  3. zda držitel domény nemá vlastní legitimní zájem a zda jednal ve zlé víře.

Právě třetí bod bývá rozhodující. Jinak se bude posuzovat doména, kterou někdo poctivě používá pro svůj podnikatelský projekt, a jinak doména, která pouze blokuje cizí značku nebo směřuje návštěvníky na zavádějící obsah.

Zlá víra není jen nabídka k prodeji

Zlá víra může mít mnoho podob. Typicky půjde o situaci, kdy držitel domény:

  • zaregistroval doménu hlavně proto, aby ji prodal vlastníkovi ochranné známky,
  • brání vlastníkovi značky v jejím používání na internetu,
  • přesměrovává uživatele na konkurenční služby,
  • vytváří dojem, že je s vlastníkem značky propojen,
  • využívá podobnost nebo pověst cizího označení.

Rozhodovací praxe zároveň ukazuje, že zlá víra nemusí spočívat jen v aktivním provozu webu. Za určitých okolností může být problematické i pouhé držení domény, zejména pokud jde o známé označení a držitel nemá žádné věrohodné vysvětlení, proč doménu drží.

Co když doménu držíte oprávněně

Ani vlastník ochranné známky nemusí mít vždy pravdu. Pokud jste doménu registrovali v dobré víře a máte pro její užívání legitimní důvod, můžete se bránit.

Legitimní zájem může existovat například tehdy, pokud:

  • doména odpovídá vaší obchodní firmě, jménu nebo dlouhodobě používanému označení,
  • jde o obecný nebo popisný výraz,
  • doménu jste začali poctivě používat dříve, než druhá strana získala ochrannou známku,
  • doména slouží reálnému projektu a není zaměřena na parazitování na cizí značce.

V takové situaci je důležité nenechat výzvu bez reakce. Mlčení se v těchto řízeních zpravidla nevyplácí.

Jak se domény domoci

Pokud zjistíte, že někdo drží doménu odpovídající vaší značce, existuje několik cest.

Nejprve dává smysl vyhodnotit sílu vaší pozice. Nestačí jen říct „máme ochrannou známku“. Je potřeba posoudit, kdy byla doména registrována, jak je užívána, zda držitel může mít legitimní zájem a zda lze prokázat zlou víru.

Někdy je nejrychlejší vyjednávání. Pokud druhá strana doménu nevyužívá, může být dohoda efektivnější než spor.

U domén .cz lze využít alternativní řešení sporů před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. U generických domén, jako jsou například .com nebo .net, se typicky využívá řízení podle UDRP. Výsledkem může být převod nebo zrušení domény, nikoli však přiznání náhrady škody.

Soudní řízení připadá v úvahu zejména tehdy, pokud je potřeba řešit i náhradu škody, bezdůvodné obohacení nebo nekalou soutěž.

Nejlepší obrana je prevence

Při budování značky by ochranná známka a doména neměly být řešeny odděleně.

Ještě před spuštěním projektu je vhodné ověřit:

  • zda neexistují starší ochranné známky,
  • zda není podobné označení používáno konkurencí,
  • zda jsou dostupné klíčové domény,
  • zda dává smysl registrovat více variant,
  • zda nejsou rizikové zaměnitelné varianty.

Registrace domény obvykle stojí zlomek toho, co následný spor. U důležitých označení se proto vyplatí řešit domény a ochranné známky současně.

Závěrem

Ve sporu mezi ochrannou známkou a doménou neplatí jednoduché pravidlo, že vždy vítězí ten, kdo byl první. Důležitá je kombinace více okolností: síla označení, časová priorita, způsob užívání domény, legitimní zájem držitele a případná zlá víra.

Pokud řešíte doménu odpovídající vaší značce, nebo jste naopak obdrželi výzvu od vlastníka ochranné známky, je vhodné situaci posoudit dříve, než podniknete první krok. Právě první reakce často rozhoduje o dalším vývoji sporu.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Denis Kadlčík, paralegal

Podobné články

Článek Ochranná známka vs. doména: kdo má přednost? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Nový test závislé práce: co se mění a proč na tom záleží https://aspidos.cz/novy-test-zavisle-prace-co-se-meni-a-proc-na-tom-zalezi/ Tue, 15 Sep 2026 11:55:20 +0000 https://aspidos.cz/?p=3790 Zjistěte, jak se mění posuzování závislé práce a švarcsystému a na co si musí dát zaměstnavatelé pozor při spolupráci s OSVČ. Proč nejde jen o technickou změnu Připravovaná novela zákoníku

Článek Nový test závislé práce: co se mění a proč na tom záleží se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Zjistěte, jak se mění posuzování závislé práce a švarcsystému a na co si musí dát zaměstnavatelé pozor při spolupráci s OSVČ.

Proč nejde jen o technickou změnu

Připravovaná novela zákoníku práce může významně změnit způsob, jakým se bude v praxi posuzovat závislá práce. Nejde přitom pouze o zkrácení nebo formulační úpravu její zákonné definice. Návrh počítá s tím, že z dosavadních čtyř základních znaků zůstanou pouze dva a současně se nově podrobněji vymezí, kdy je mezi stranami dán vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance.

Podstatná proto není jen změna počtu zákonných znaků, ale především jejich nové uspořádání a význam. Některé okolnosti, které dnes vystupují jako samostatné znaky závislé práce, mají nově plnit jinou roli při posuzování celého vztahu. Těžiště hodnocení se tak může výrazněji přesunout k otázce, zda jedna strana práci druhé osoby skutečně organizuje, řídí a kontroluje způsobem typickým pro zaměstnanecký vztah.

Novela je součástí připravované úpravy platformové práce, její význam však přesahuje digitální platformy. Mění totiž obecnou definici závislé práce v zákoníku práce. Pro praxi proto nebude nejdůležitější pouze to, že se zákonný test mění, ale zejména které skutečnosti budou nově rozhodující, které změní svůj dosavadní význam a jak se tím může posunout hranice mezi závislou prací a skutečně samostatnou činností.

Současný stav jako výchozí bod

Aby bylo možné pochopit význam připravované změny, je nejprve potřeba stručně připomenout současnou konstrukci závislé práce. Zákoník práce dnes vychází ze čtyř základních znaků: vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, výkonu práce jménem zaměstnavatele, výkonu práce podle jeho pokynů a osobního výkonu práce zaměstnancem.

Vedle těchto znaků zákon stanoví také podmínky, za kterých má být závislá práce vykonávána. Patří mezi ně zejména výkon za mzdu, plat nebo odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě.

Připravovaná novela tuto konstrukci neponechává beze změny. Některé prvky, které dnes tvoří samostatné znaky závislé práce, mají být nově přesunuty do jiné části zákonného testu nebo získat odlišný význam. Právě v tom spočívá podstatnější změna: nepůjde jen o to, kolik znaků zákon uvádí, ale zejména o to, jakou roli bude každý z nich při posuzování konkrétního vztahu hrát.

Ze čtyř znaků na dva: co bude nově rozhodující

Připravovaná novela mění samotnou konstrukci definice závislé práce. Zatímco současný zákoník práce vychází ze čtyř základních znaků, nově mají být pro určení závislé práce rozhodující pouze dva:

  • výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
  • výkon práce jménem zaměstnavatele.

Na první pohled může tato změna působit jako pouhé zjednodušení zákonné definice. Její význam je však širší. Některé dosavadní znaky totiž z posuzování nezmizí, ale přesunou se do jiné části testu a budou plnit odlišnou funkci. Důležité proto nebude jen to, které znaky zákon výslovně zachová, ale především to, jakým způsobem se bude nově zjišťovat existence vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Právě tento vztah má být v návrhu konkretizován prostřednictvím čtyř prvků. Posuzovat se má, zda zaměstnavatel:

  • organizuje práci zaměstnance,
  • dohlíží nad výkonem jeho práce,
  • uděluje mu pokyny, podle kterých práci vykonává,
  • a určuje pracovní dobu, ve které je práce vykonávána.

Těžiště posouzení se tak přesouvá od jednotlivých izolovaných znaků k otázce, do jaké míry jedna strana fakticky ovládá způsob, organizaci a čas výkonu práce druhé osoby.

Dobře je tento posun patrný na výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Pokyny z návrhu nemizí, přestávají však být samostatným znakem závislé práce. Nově mají představovat jeden z prvků, podle kterých se bude posuzovat existence nadřízenosti a podřízenosti. Samotné udělení určitého pokynu proto nebude třeba hodnotit izolovaně, ale v kontextu toho, zda je součástí širšího systému organizace a řízení práce.

Obdobně se mění postavení osobního výkonu práce. Ten už nemá být samostatným znakem určujícím existenci závislé práce, ale podmínkou jejího výkonu. Tím se mění i jeho význam při posuzování hraničních případů: skutečnost, že osoba plní sjednanou činnost osobně, nebude sama o sobě odpovědí na otázku, zda mezi stranami existuje vztah odpovídající zaměstnání.

Praktickým důsledkem nové konstrukce může být výraznější rozlišení mezi řízením výsledku a řízením samotné práce. Objednatel může u podnikatelské spolupráce požadovat určitý výsledek, stanovit jeho parametry nebo kontrolovat, zda byl řádně dodán. Jinou situací je průběžné řízení osoby, která práci vykonává – tedy určování konkrétních úkolů, způsobu jejich provedení, času výkonu práce a průběžná kontrola každodenní činnosti.

Právě tato hranice může být pro nový test zásadní. Pokud dodavatel odpovídá za sjednaný výsledek, sám si organizuje způsob a čas práce a nepodléhá průběžnému řízení objednatele, může být jeho postavení z pohledu nové úpravy čitelnější. Pokud naopak objednatel fakticky organizuje jeho každodenní činnost, kontroluje její průběh, zadává operativní pokyny a určuje časový režim, budou právě tyto okolnosti významné pro závěr, zda již mezi stranami vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Co už samo o sobě nemusí být rozhodující

Jedním z nejzajímavějších praktických dopadů připravované novely může být změna významu okolností, které byly dosud při posuzování spolupráce s OSVČ často vnímány jako varovné signály. Typicky může jít o osobní výkon práce, pravidelnou odměnu, dlouhodobou spolupráci s jedním klientem nebo poskytování určitých výhod spolupracující osobě.

Navrhovaná úprava však naznačuje, že samotná existence těchto okolností nebude pro závěr o závislé práci rozhodující. Jejich význam bude třeba posuzovat především v kontextu toho, jak je spolupráce skutečně organizována a kdo má faktickou kontrolu nad výkonem práce. Jinou váhu tak může mít například dlouhodobá spolupráce se samostatným dodavatelem, který si sám organizuje svou činnost, a jinou dlouhodobý vztah, ve kterém objednatel každodenně určuje, co, kdy a jak má být vykonáno.

Právě zde se projevuje posun k novému testu nadřízenosti a podřízenosti. Podstatné má být především to, zda objednatel práci organizuje, dohlíží na její výkon, zadává konkrétní pokyny a určuje pracovní dobu. Jednotlivé další okolnosti tak mohou nadále pomáhat dokreslit povahu vztahu, neměly by však být posuzovány odděleně od otázky, kdo práci skutečně řídí.

To může být významné i u osobního výkonu práce. Skutečnost, že dodavatel plní sjednanou činnost osobně, ještě sama o sobě nevypovídá o tom, zda pracuje v podřízeném postavení. Rozhodující bude spíše to, zda si zachovává samostatnost při organizaci a provádění práce, nebo zda je jeho činnost průběžně řízena druhou stranou.

Obdobně lze uvažovat o benefitech nebo jiné podpoře poskytované spolupracující osobě. Příspěvek na vzdělávání, odborné vybavení nebo jiný motivační prvek nemusí sám o sobě měnit podnikatelskou spolupráci v zaměstnanecký vztah. Význam může získat až jako součást širšího nastavení, v němž je externista současně začleněn do interního provozu a jeho každodenní práci fakticky organizuje a kontroluje společnost.

Praktická změna proto nespočívá v tom, že by dosavadní indicie přestaly být relevantní. Mění se spíše způsob, jakým mají být čteny. Samotná dlouhodobost spolupráce, osobní výkon nebo pravidelná fakturace nemusí být problémem; podstatné bude, zda jsou spojeny s takovou mírou řízení a kontroly, která již odpovídá vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Znamená novela konec švarcsystému?

Připravovaná novela švarcsystém neruší ani nemění základní pravidlo, že závislá práce má být vykonávána v pracovněprávním vztahu. Mění však způsob, jakým se bude posuzovat, zda konkrétní spolupráce tuto hranici již překročila.

V praxi tak nepůjde o oslabení zákazu zastřených pracovněprávních vztahů, ale spíše o přesnější vymezení toho, na které okolnosti se má při jejich posuzování soustředit hlavní pozornost. Nový test by měl více akcentovat skutečnou míru řízení a kontroly nad prací druhé osoby, nikoli samotnou existenci jednotlivých okolností typických i pro běžné podnikatelské vztahy.

To může mít význam zejména pro hraniční případy. U skutečně samostatných dodavatelů může nové vymezení přinést větší prostor pro odlišení podnikatelské spolupráce od zaměstnání. Naopak tam, kde objednatel fakticky určuje způsob výkonu práce, organizuje její průběh, kontroluje každodenní činnost a stanovuje časový režim, nebude nová úprava představovat cestu k legalizaci dosavadního zaměstnaneckého modelu pouze tím, že je formálně nastaven jako spolupráce s OSVČ.

Přesnější proto může být říci, že novela nemění samotný zákaz švarcsystému, ale může posunout hranici, podle které se bude rozlišovat mezi samostatnou činností a závislou prací. Význam nové konstrukce se přitom naplno ukáže až v aplikační praxi. Inspekce práce a správní soudy budou muset vyložit, jak přísně mají být jednotlivé prvky nového testu posuzovány a jak se mají hodnotit ve vzájemné souvislosti.

Právě zde může vzniknout nová interpretační otázka: zda nové vymezení skutečně zvýší právní jistotu u legitimních podnikatelských spoluprací, nebo zda se dosavadní spory pouze přesunou od posuzování jednotlivých znaků k výkladu míry organizace, dohledu, pokynů a časového řízení práce.

Praktický příklad: kdy se z řízení výsledku stává řízení práce

Představme si společnost, která spolupracuje s obchodním zástupcem na IČO. Obchodník pro ni vyhledává nové zákazníky, sjednává obchodní schůzky a předává společnosti poptávky. Odměna je nastavena převážně podle výsledku, například formou provize z uzavřených obchodů. Společnost mu poskytuje informace o produktech, ceníky a obchodní materiály, neurčuje mu však, kdy má práci vykonávat, jakým způsobem má zákazníky oslovovat ani kolik schůzek má v určitém období uskutečnit. Obchodník si sám organizuje svůj čas, může pracovat také pro jiné klienty a nese riziko, že pokud žádný obchod nezprostředkuje, nedosáhne odpovídající odměny.

V takovém případě společnost především stanovuje očekávaný výsledek spolupráce, nikoli každodenní způsob výkonu práce. Právě tato míra samostatnosti může být podle nového testu významná pro závěr, že jde o podnikatelský vztah, a nikoli o vztah založený na nadřízenosti a podřízenosti.

Odlišně by bylo třeba posuzovat situaci, kdy by tentýž obchodník musel pracovat v určeném časovém režimu, pravidelně plnit konkrétní úkoly přidělované obchodním manažerem, průběžně reportovat svou činnost a řídit se stanoveným postupem při oslovování zákazníků. Pokud by společnost současně určovala, které klienty má kontaktovat, kdy má být dostupný a průběžně kontrolovala jeho každodenní výkon, nešlo by již pouze o kontrolu sjednaného výsledku, ale o podstatně intenzivnější řízení samotné práce.

Právě porovnání těchto dvou situací ukazuje praktický význam připravované změny. Rozhodující nebude pouze to, jaký typ činnosti obchodník vykonává nebo jak je nastavena jeho odměna, ale zejména kdo určuje způsob, organizaci a čas výkonu práce. Čím více si tyto otázky ponechává ve své dispozici samotný dodavatel, tím více se vztah blíží samostatnému podnikání. Čím více je naopak přebírá objednatel a průběžně podle nich činnost dodavatele řídí, tím výrazněji se do popředí dostává vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Na co by se měly společnosti připravit

Společnosti, které využívají externí spolupráce, by se měly na připravovanou změnu dívat především optikou nového testu nadřízenosti a podřízenosti. Pozornost by proto měla směřovat hlavně k tomu, jak je práce externistů v každodenní praxi zadávána, organizována a kontrolována.

Klíčové bude zejména posoudit, kdo externistovi přiděluje konkrétní úkoly, kdo určuje jejich pořadí a způsob provedení, jak často a v jakém rozsahu probíhá reporting a zda společnost průběžně kontroluje samotný postup práce, nebo pouze výsledek. Významné může být také to, zda je externista povinen být dostupný v určitém časovém režimu, účastnit se pravidelných interních porad nebo se řídit obdobnými provozními pravidly jako zaměstnanci.

Právě v těchto mechanismech se může projevit skutečná míra nadřízenosti a podřízenosti. Jinak bude působit vztah, ve kterém dodavatel obdrží zadání služby nebo očekávaného výsledku a následně si sám určuje způsob, postup a čas jeho dosažení, a jinak spolupráce, při níž manažer průběžně rozděluje úkoly, kontroluje jejich plnění a určuje, kdy a jak mají být vykonány.

Příprava na novou úpravu by proto neměla spočívat především v přepisování smluv, ale v prověření interního způsobu práce s externisty. Praktický význam může mít například nastavení zadávání úkolů, pravidelného reportingu, schvalovacích procesů, účasti na interních poradách, dostupnosti v konkrétních časech nebo způsobu průběžné kontroly výkonu.

U skutečně samostatného dodavatele by tak měl objednatel primárně určovat co má být dodáno a jaký výsledek očekává, zatímco způsob, organizaci a čas provedení by si měl v podstatné míře určovat sám dodavatel. Právě rozdíl mezi kontrolou výsledku a průběžným řízením samotné práce může být pro posouzení konkrétní spolupráce podle nového testu zásadní.

Závěrem

Připravovaná redefinice závislé práce může změnit samotnou logiku jejího posuzování. Nejde jen o snížení počtu zákonných znaků, ale především o přesun pozornosti k tomu, jakým způsobem je práce v konkrétním vztahu organizována, řízena a kontrolována.

Nový test by měl výrazněji rozlišovat mezi situací, kdy objednatel pouze vymezuje požadovaný výsledek spolupráce, a situací, kdy průběžně řídí samotný proces práce. Rozhodující proto může být zejména to, kdo určuje pracovní postup, zadává konkrétní úkoly, kontroluje jejich plnění a stanovuje časový režim, ve kterém má být práce vykonávána.

Pro skutečně samostatné dodavatele může nové vymezení přinést větší předvídatelnost. Pokud si dodavatel zachovává podstatnou míru autonomie při organizaci své činnosti a objednatel kontroluje především sjednaný výsledek, bude jeho postavení odlišné od osoby, jejíž každodenní práci fakticky řídí manažer objednatele.

Pokud bude návrh přijat v současné podobě, účinnost se předpokládá od 1. prosince 2026. Praktický význam nové úpravy tak bude spočívat především v tom, že společnosti budou muset věnovat větší pozornost způsobu, jakým externí práci skutečně řídí. Klíčovou otázkou nebude pouze to, co má externista dodat, ale také kdo rozhoduje o tom, jak, kdy a jakým způsobem bude práce vykonána.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Theodor Gallat, student

Podobné články

Článek Nový test závislé práce: co se mění a proč na tom záleží se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Hospodářská soutěž v praxi: co si podnikatelé nesmějí dohodnout a kdy může být problémem dominantní postavení? https://aspidos.cz/hospodarska-soutez/ Thu, 10 Sep 2026 09:37:47 +0000 https://aspidos.cz/?p=3690 Hospodářská soutěž v praxi: co si podnikatelé nesmějí dohodnout a kdy může být problémem dominantní postavení? Můžete se s konkurentem bavit o tom, za kolik prodáváte? Může výrobce svým distributorům

Článek Hospodářská soutěž v praxi: co si podnikatelé nesmějí dohodnout a kdy může být problémem dominantní postavení? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Hospodářská soutěž v praxi: co si podnikatelé nesmějí dohodnout a kdy může být problémem dominantní postavení?

Můžete se s konkurentem bavit o tom, za kolik prodáváte? Může výrobce svým distributorům určit minimální cenu? A co když naopak váš klíčový dodavatel využívá své silné postavení na trhu a tlačí vás do podmínek, které by si jinak nemohl dovolit?

Ve všech těchto případech se dostáváme do oblasti práva hospodářské soutěže. A zdaleka nejde jen o pravidla pro Google nebo velké nadnárodní kartely. Soutěžní právo se může týkat i běžných vztahů českých podnikatelů – mezi konkurenty, dodavateli a odběrateli.

Aktuálně to velmi dobře ukázal případ společnosti HP TRONIC. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 31. srpna 2026 pravomocně potvrdil společnosti pokutu ve výši 38 971 000 Kč za zakázané dohody o určování minimálních cen dalšího prodeje. Podle ÚOHS společnost více než deset let omezovala své maloobchodní odběratele v možnosti samostatně určit, za jakou cenu budou zboží dále prodávat.

Kde jsou pravidla hospodářské soutěže zakotvena?

Základním českým předpisem je zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

Pro podnikatele jsou zásadní zejména dvě oblasti. První představují zakázané dohody mezi soutěžiteli, které upravuje § 3 a násl. zákona. Druhou je zneužití dominantního postavení, které upravuje především § 11. Pokud může posuzované jednání ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie, vstupuje do hry také evropské soutěžní právo. Zákazu protisoutěžních dohod odpovídá článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, zatímco zákaz zneužití dominantního postavení obsahuje článek 102 SFEU. To má i praktický důsledek: některé jednání českých podnikatelů může současně porušovat česká i unijní soutěžní pravidla. Přesně to ÚOHS konstatoval například v případě HP TRONIC.

Zakázaná dohoda nemusí být podepsaná smlouva

Podle § 3 zákona jsou zakázány dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže.

Podstatné je, že soutěžní právo nevnímá pojem „dohoda“ jen formálně. Nemusí tedy existovat smlouva nadepsaná „dohoda o cenách“ a podepsaná oběma řediteli. Riziko může vzniknout i při neformální koordinaci budoucího obchodního jednání. Proto nemusí pomoci argument: „My jsme přece nic nepodepsali.“ Zákon výslovně počítá také s jednáním soutěžitelů ve vzájemné shodě. Nejrizikovější bývají dohody mezi konkurenty Zvláštní opatrnost je vhodná při jednání s podnikatelem, který je vaším konkurentem.

Typickými příklady velmi rizikových dohod jsou zejména:

  • dohody o cenách nebo o jejich budoucím vývoji,
  • rozdělení zákazníků,
  • rozdělení území nebo trhu,
  • omezení výroby nebo odbytu,
  • koordinace při výběrových řízeních,
  • případně výměna některých citlivých obchodních informací.

Představme si například dva konkurenční podnikatele, kteří se dohodnou: „Od ledna oba zdražíme o deset procent.“ Nebo: „My nebudeme nabízet vašim zákazníkům a vy nebudete nabízet našim.“ Právě cenové dohody a rozdělování trhu patří mezi klasické příklady tzv. hard-core kartelů.

Velmi známý evropský případ představuje kartel výrobců nákladních automobilů. Evropská komise v roce 2016 uložila společnostem Daimler, DAF, Volvo/Renault a Iveco pokuty v celkové výši téměř 2,93 miliardy EUR za dlouhodobou koordinaci cen nákladních vozidel a dalších aspektů jejich prodeje. MAN pokutě unikl díky tomu, že kartel oznámil Komisi v rámci leniency programu.

Pozor i na informace, které si s konkurenty vyměňujete

Samotné setkávání konkurentů samozřejmě není zakázané.

Podnikatelé se běžně setkávají na konferencích, v profesních sdruženích, při společných projektech nebo obchodních jednáních.

Výrazně problematičtější situace může nastat ve chvíli, kdy si začnou sdělovat informace například o:

  • plánovaném zdražení,
  • budoucích cenách,
  • konkrétních maržích,
  • budoucí obchodní strategii,
  • kapacitách,
  • konkrétních zákaznících,
  • plánované účasti v tendru.

Výměna takových informací může za určitých okolností snížit nejistotu ohledně budoucího chování konkurence a vést ke koordinaci trhu.

Z pohledu compliance je proto dobré, aby zejména obchodní management věděl nejen co nesmí s konkurencí dohodnout, ale také o čem se s ní nemá vůbec začít bavit.

Výběrová řízení: pozor na bid rigging

Velmi závažnou formu zakázané dohody představuje koordinace nabídek ve výběrových řízeních, tzv. bid rigging.

Může jít například o situaci, kdy se uchazeči dohodnou:

  • kdo zakázku vyhraje,
  • kdo podá záměrně vyšší nabídku,
  • kdo nabídku vůbec nepodá,
  • nebo jakou cenu jednotliví účastníci nabídnou.

Smyslem výběrového řízení je přitom právě to, aby jednotliví uchazeči soutěžili nezávisle.

ÚOHS proto bid rigging dlouhodobě řadí mezi nejzávažnější formy kartelového jednání a zveřejňuje k němu vlastní přehled významných rozhodnutí.

Problém může vzniknout i mezi dodavatelem a odběratelem

Soutěžní právo se ale netýká pouze konkurentů. Významná pravidla platí také pro tzv. vertikální dohody, tedy například vztah: výrobce → distributor → maloobchodní prodejce. 

A právě sem patří aktuální případ HP TRONIC. ÚOHS zjistil, že společnost od roku 2012 po dobu více než deseti let určovala svým maloobchodním odběratelům minimální ceny dalšího prodeje. Podle Úřadu také dodržování cen kontrolovala a vůči prodejcům, kteří prodávali levněji, uplatňovala sankce.

Může tedy výrobce doporučit maloobchodní cenu? Obecně ano. Je ale zásadní rozdíl mezi skutečně doporučenou cenou a cenou, která je sice na papíře označena jako doporučená, ale dodavatel ji fakticky vynucuje.

Problém může vzniknout například tehdy, pokud dodavatel:

  • pravidelně sleduje ceny svých prodejců,
  • volá prodejcům, kteří mají cenu příliš nízkou,
  • vyžaduje její zvýšení,
  • hrozí zastavením dodávek,
  • odebere bonusy nebo jiné výhody,
  • případně distributora jinak sankcionuje.

Obdobnou problematiku řešila také Evropská komise v roce 2018 u společností Asus, Denon & Marantz, Philips a Pioneer. Výrobcům uložila pokuty v celkové výši přes 111 milionů EUR za omezování možnosti internetových prodejců samostatně určovat maloobchodní ceny. Komise popsala i používání monitorovacích nástrojů ke sledování cen distributorů a hrozby omezením dodávek při nedodržování požadovaných cen.

Ne každá dohoda mezi podnikateli je zakázaná

Soutěžní právo samozřejmě neznamená, že by spolu podnikatelé nemohli spolupracovat. Naopak. Společné projekty mohou přinášet efektivitu, inovace, nové produkty, úspory nákladů nebo umožnit vstup na nový trh. Právní úprava proto pracuje s řadou výjimek a také s tzv. blokovými výjimkami.

U distribučních vztahů je dnes na evropské úrovni zásadní zejména nařízení Komise (EU) 2022/720 o vertikálních dohodách. Proto nelze používat jednoduchou rovnici: Dohoda mezi podnikateli = zakázaná dohoda. Rozhodující je zejména obsah dohody, ekonomický kontext, postavení stran na trhu a charakter konkrétního omezení. Dominantní postavení není zakázané. Jeho zneužití ano.

Druhou zásadní oblastí soutěžního práva je zneužití dominantního postavení. V českém právu je zákaz zakotven zejména v § 11 zákona o ochraně hospodářské soutěže a na evropské úrovni v článku 102 SFEU. Nejdůležitější je přitom jedno pravidlo: Dominantní postavení samo o sobě není protiprávní. Zakázané je jeho zneužití. Firma tedy není sankcionována proto, že je úspěšná, získala velkou část trhu nebo je výrazně silnější než konkurence. Pokud ale díky své tržní síle získá postavení, které jí umožňuje chovat se do značné míry nezávisle na konkurentech a zákaznících, vzniká jí zvláštní odpovědnost za způsob, jakým na trhu jedná.

Jak zjistit, zda je podnikatel dominantní?

První otázkou není: „Kolik má firma zaměstnanců?“ ani: „Jak vysoký má obrat?“ Nejdříve je potřeba určit tzv. relevantní trh.

Posuzuje se zejména:

  • jaké výrobky nebo služby jsou vzájemně zastupitelné,
  • na jakém území probíhá soutěž,
  • jaké postavení mají jednotliví soutěžitelé,
  • jak obtížné je na trh vstoupit,
  • zda mohou zákazníci přejít k jinému dodavateli.

Český zákon zároveň obsahuje vyvratitelnou domněnku, podle níž soutěžitel s tržním podílem pod 40 % dominantní postavení nemá, není-li prokázán opak.

Dominance může existovat i na relativně malém trhu

Podstatné je, že relevantním trhem nemusí být celá Česká republika.

Představme si například specifickou surovinu nebo infrastrukturu, která je ekonomicky dostupná pouze v určitém regionu a kterou kontroluje jediný významný dodavatel. Z pohledu celé republiky může jít o relativně malou firmu. Na konkrétním relevantním trhu ale může mít velmi silné, případně dominantní postavení. Proto nemusí fungovat obrana: „My jsme na dominanci příliš malí.“ Rozhodující není absolutní velikost společnosti, ale její tržní síla na konkrétně vymezeném trhu.

Jak může dominantní firma své postavení zneužít?

Český zákon uvádí například:

  • vynucování nepřiměřených obchodních podmínek,
  • diskriminaci obchodních partnerů,
  • vázání jednoho produktu nebo služby na jiné plnění,
  • některé případy odmítnutí přístupu k nezbytné infrastruktuře,
  • nebo dlouhodobé používání nepřiměřeně nízkých cen způsobilých narušit soutěž.

To samozřejmě neznamená, že dominantní podnikatel nesmí být levnější než konkurenti. Naopak – cenová soutěž je jedním ze základních principů trhu. Problém může vzniknout například tehdy, pokud dominantní firma používá podnákladové ceny cíleně jako prostředek k vytlačení konkurence z trhu.

Co když je dominantní podnikatel na druhé straně?

Soutěžní právo ale není důležité jen pro společnosti, kterým může hrozit sankce. Může být také nástrojem obrany podnikatele proti velmi silnému dodavateli, konkurentovi nebo vlastníkovi důležité infrastruktury.

Představme si například výrobce, který potřebuje specifickou lokální surovinu. Existuje jediný reálně použitelný dodavatel a dovážet stejnou surovinu z jiného místa by bylo ekonomicky nebo technologicky prakticky nemožné. Dodavatel následně získá zájem převzít podnik svého odběratele a začne mu odmítat surovinu dodávat s cílem jeho podnikání oslabit. Taková situace samozřejmě není automaticky zneužitím dominantního postavení. Je potřeba řešit vymezení trhu, skutečné postavení dodavatele, existenci alternativ, důvody odmítnutí i dopad na soutěž.

Je to ale typický příklad situace, kdy se nemusíme dívat pouze na smluvní vztah mezi dvěma podnikateli. Relevantní může být také soutěžní právo.

Jaké sankce za porušení soutěžních pravidel hrozí?

Za nejzávažnější porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže může ÚOHS soutěžiteli uložit pokutu až 10 milionů Kč nebo 10 % jeho čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Desetiprocentní limit je zásadní zejména u větších společností, kde mohou sankce dosahovat desítek či stovek milionů korun. Při stanovení konkrétní výše pokuty se samozřejmě zohledňuje zejména povaha, závažnost a délka protiprávního jednání.

Aktuální rozhodovací praxe ukazuje, že nejde o hypotetickou hrozbu. Jen v srpnu 2026 ÚOHS informoval o pravomocných pokutách například 279 milionů Kč za kartel vydavatelů stravenek a téměř 39 milionů Kč v případu HP TRONIC; další vysoké sankce byly ve stejné době ukládány prvostupňově.

Pokutou to nemusí skončit: náhrada škody

Vedle veřejnoprávního postihu existuje také soukromoprávní odpovědnost. V České republice ji speciálně upravuje zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže.

Zákon mimo jiné stanoví domněnku, že v důsledku kartelu vzniká škoda, a vychází z principu její plné náhrady. Soud je navíc za stanovených podmínek v řízení o náhradě škody vázán rozhodnutím ÚOHS, českého soudu nebo Evropské komise o tom, že k omezení hospodářské soutěže došlo a kdo se jej dopustil.

Proto může hospodářský dopad porušení soutěžního práva zahrnovat současně:

  • pokutu ÚOHS nebo Evropské komise,
  • náhradu škody poškozeným,
  • úroky,
  • neplatnost některých smluvních ujednání,
  • náklady mnohaletého řízení,
  • ztrátu obchodních vztahů,
  • reputační dopady.

 

Soutěžní právo není jen hrozba. Může chránit i vás.

Pravidla hospodářské soutěže bývají často spojována především s vysokými pokutami.

Pro podnikatele ale mají i druhou stránku. Soutěžní právo není jen souborem pravidel, která mohou vaše podnikání omezovat. Může být také nástrojem, kterým se můžete bránit proti protisoutěžnímu jednání konkurenta, dodavatele nebo jiného výrazně silnějšího hráče na trhu. Proto má smysl nad hospodářskou soutěží přemýšlet nejen ve chvíli, kdy přijde dopis z ÚOHS. Může být relevantní už při přípravě distribučních smluv, kontaktu s konkurencí, obchodní expanzi, přípravě cenové strategie nebo ve chvíli, kdy silný obchodní partner začne využívat své postavení způsobem, který ohrožuje vaše podnikání.

Řešíte soutěžní otázku ve svém podnikání?

Pokud nastavujete distribuční síť, spolupráci s jinými podnikateli, významný obchodní model nebo se setkáváte s problematickým jednáním silnějšího konkurenta či dodavatele, dává smysl soutěžní rizika vyhodnotit dříve, než přerostou ve správní řízení nebo obchodní spor.

V ASPIDOS pomáháme podnikatelům posuzovat smluvní vztahy, obchodní modely i konkrétní obchodní situace z pohledu pravidel hospodářské soutěže.

ASPIDOS | Your Elite Legal Partner

Odkazy: https://uohs.gov.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/4646-predseda-uohs-petr-mlsna-potvrdil-pokutu-pro-hp-tronic.html?utm

https://competition-policy.ec.europa.eu/antitrust-and-cartels/cartels-cases-and-statistics_en?utm

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-262?utm

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Podobné články

Článek Hospodářská soutěž v praxi: co si podnikatelé nesmějí dohodnout a kdy může být problémem dominantní postavení? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> GDPR požadavky na spolky https://aspidos.cz/gdpr-spolky-osobni-udaje-clenu-akce-web/ Wed, 02 Sep 2026 10:00:17 +0000 https://aspidos.cz/?p=3601 GDPR požadavky na spolky Spolek může mít deset členů a fungovat převážně díky dobrovolníkům. Jakmile však vede členskou evidenci, vybírá příspěvky, přijímá přihlášky na akce, zveřejňuje fotografie nebo rozesílá newsletter, pracuje

Článek GDPR požadavky na spolky se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

GDPR požadavky na spolky

Spolek může mít deset členů a fungovat převážně díky dobrovolníkům. Jakmile však vede členskou evidenci, vybírá příspěvky, přijímá přihlášky na akce, zveřejňuje fotografie nebo rozesílá newsletter, pracuje s osobními údaji. Z pohledu ochrany osobních údajů není velikost organizace hlavním rozhodujícím faktorem. Podstatné jsou především povaha a rozsah zpracovávaných osobních údajů, účel jejich zpracování a příslušný právní titul.

V praxi se setkáváme se dvěma opačnými přístupy. Některé spolky ochranu osobních údajů vůbec neřeší, protože se považují za příliš malé. Jiné naopak vkládají souhlas se zpracováním osobních údajů do každé přihlášky a domnívají se, že tím splnily veškeré povinnosti. Ani jeden postup není správný.

U spolků platí základní pravidlo: spolek nepotřebuje souhlas pro každou běžnou činnost. Musí však vědět, jaké údaje zpracovává, proč je potřebuje, kdo k nim má přístup a kdy je vymaže.

Jaké osobní údaje spolky typicky zpracovávají

Rozsah údajů se odvíjí od činnosti konkrétního spolku. Jinou agendu má malý kulturní spolek, jinou sportovní klub s dětskými členy a jinou organizace poskytující sociální nebo poradenské služby. Typicky však jde zejména o:

  • identifikační a kontaktní údaje členů, dobrovolníků, dárců a účastníků akcí,
  • údaje o členství, funkcích ve spolku, členských příspěvcích a účasti na členských schůzích,
  • platební a účetní údaje, případně údaje potřebné pro dotace a vyúčtování projektů,
  • fotografie, videozáznamy, výsledkové listiny a další výstupy z pořádaných akcí,
  • technické údaje návštěvníků webu, například IP adresy, údaje z kontaktních formulářů a cookies,
  • ve zvláštních případech také citlivější údaje, například informace o zdravotním stavu, alergiích, zdravotní způsobilosti, náboženském vyznání nebo politických názorech.

Osobním údajem přitom není jen rodné číslo nebo adresa bydliště. Postačí jakákoli informace, která se vztahuje k určené nebo určitelné fyzické osobě. I běžný seznam jmen a e-mailových adres proto podléhá pravidlům ochrany osobních údajů.

Zpracování údajů členů

Souhlas zpravidla není správným právním důvodem

Pro vedení běžné členské agendy spolek souhlas členů nepotřebuje. Údaje nezbytné pro vznik, správu a ukončení členství lze zpracovávat na základě členského vztahu, plnění konkrétních právních povinností nebo oprávněného zájmu spolku. Úřad pro ochranu osobních údajů výslovně uvádí, že dobrovolně sdělené telefonní číslo či e-mail lze používat například k zasílání pozvánek a nekomerčních spolkových sdělení na základě oprávněného zájmu.

Mechanicky vyžadovaný souhlas může být naopak problematický. Má být svobodný a odvolatelný, takže není vhodné na něm stavět zpracování, bez kterého spolek členský vztah nemůže spravovat. Členovi by zároveň mělo být už při podání přihlášky srozumitelně vysvětleno, kdo jeho údaje zpracovává, k jakým účelům, po jakou dobu a komu mohou být zpřístupněny.

Seznam členů a jeho zveřejnění

Pokud spolek vede seznam členů, musí jeho stanovy určit způsob provádění zápisů a výmazů v tomto seznamu a rovněž stanovit, jak bude seznam členů zpřístupněn, případně že zpřístupněn nebude.Rozsah údajů by měl odpovídat skutečným potřebám spolku. Datum narození, rodné číslo nebo kopie dokladu totožnosti nelze sbírat pouze proto, že by se mohly někdy hodit.

Zvláštní opatrnost je nutná při zveřejnění seznamu. Podle § 236 odst. 3 občanského zákoníku může být seznam členů uveřejněn pouze se souhlasem všech členů, kteří jsou v něm zapsáni. U neúplného seznamu musí být navíc zřejmé, že úplný není. Zveřejnění na veřejném webu proto nelze odůvodnit jen tím, že se člen při vstupu do spolku seznámil se stanovami. Člen, jehož osobní údaje jsou uvedeny v uveřejněném seznamu členů, může odvolat souhlas s jejich zveřejněním a požadovat jejich odstranění z veřejně přístupného seznamu.

Citlivé údaje vyžadují přísnější režim

Sportovní a volnočasové spolky často pracují s informacemi o zdravotním stavu, alergiích nebo omezeních členů. Jiné spolky mohou už samotnou členskou evidencí nepřímo vypovídat o politických názorech, víře nebo filozofickém přesvědčení. Jde o zvláštní kategorie osobních údajů podle článku 9 GDPR, pro které je nutné vedle běžného právního důvodu splnit další podmínku a přijmout vyšší úroveň zabezpečení.

GDPR obsahuje zvláštní výjimku pro některá sdružení s politickým, filozofickým, náboženským nebo odborovým zaměřením. Ta se však vztahuje jen na jejich legitimní činnost, na členy, bývalé členy nebo osoby, se kterými sdružení v souvislosti se svými cíli udržuje pravidelné styky, a nedovoluje bez dalšího předávat takové údaje mimo spolek. Nejde tedy o obecnou licenci ke zveřejňování citlivých informací.

Co s údaji po ukončení členství

Zánikem členství zpravidla odpadá důvod používat kontakt bývalého člena pro běžnou komunikaci nebo jej ponechávat mezi aktivními členy. Neznamená to však, že musí být okamžitě smazána každá zmínka o jeho působení. Některé údaje mohou být po omezenou dobu potřebné pro účetnictví, vyřízení neuhrazených příspěvků, dotace, obranu právních nároků nebo vnitrospolkovou evidenci.

Vhodným postupem je údaje rozdělit podle účelu. Aktivní členská evidence se aktualizuje, přístupy do interních systémů se odeberou a marketingová komunikace se ukončí, pokud pro ni neexistuje samostatný právní důvod. Archivní a účetní údaje se ponechají pouze v nezbytném rozsahu, s omezeným přístupem a s předem určenou dobou uchování.

Údaje návštěvníků, účastníků akcí a podporovatelů

Spolek často zpracovává osobní údaje také o osobách, které nejsou jeho členy, například o návštěvnících debat, účastnících sportovních závodů, dobrovolnících, dárcích nebo zájemcích o jeho služby. Ani v těchto případech není souhlas automaticky nezbytný, protože zpracování může být založeno na jiném právním titulu podle čl. 6 odst. 1 GDPR. U placených i bezplatných akcí může být zpracování nezbytné pro uzavření nebo plnění smlouvy. Pokud smluvní vztah nevzniká, může přicházet v úvahu například oprávněný zájem spolku, jsou-li splněny jeho podmínky.

Rozhodující je přiměřenost. Pro rezervaci místa na přednášce obvykle postačí jméno a e-mail. Datum narození, adresa bydliště nebo kontakt na rodinného příslušníka mají smysl jen tehdy, pokud to vyžaduje povaha akce. Údaj o alergii či zdravotním omezení lze požadovat například u tábora nebo sportovního soustředění, nikoli však bez rozmyslu u každé společenské akce. Informace o zpracování by měla být dostupná přímo u registračního formuláře, nikoli skrytá několik odkazů hluboko na webu.

Newslettery a e-mailové pozvánky

Pozvánky na členské schůze, organizační informace a nekomerční zpravodaj pro členy lze zpravidla zasílat bez souhlasu, pokud komunikace souvisí s činností spolku a člen ji může rozumně očekávat. I v takovém případě je vhodné umožnit jednoduché odmítnutí nepovinných sdělení a respektovat případnou námitku proti zpracování založenému na oprávněném zájmu.

U veřejného newsletteru určeného nečlenům je třeba rozlišovat, zda jde o obchodní sdělení, či nikoli. Pokud newsletter pouze informuje o nekomerční činnosti spolku, jeho akcích nebo dalších aktivitách a nepropaguje podnikatelskou činnost spolku ani služby třetích osob, tak nepůjde o obchodní sdělení ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb. V takovém případě není předchozí souhlas vyžadován z titulu pravidel pro zasílání obchodních sdělení; zpracování e-mailové adresy však musí být založeno na některém z právních titulů podle GDPR, typicky na oprávněném zájmu, jsou-li splněny jeho podmínky či souhlasu.

Častou a zbytečnou chybou je odeslání hromadného e-mailu tak, že všichni adresáti vidí kontakty ostatních. U menších rozesílek je třeba použít skrytou kopii, u pravidelné komunikace pak raději vhodný rozesílací nástroj s řízenými přístupy a evidencí odhlášení.

Fotografie a záznamy z akcí

Pořizování a zveřejňování fotografií se netýká pouze GDPR, ale také práva na ochranu podoby a soukromí podle § 84 a násl. občanského zákoníku. U běžných reportážních fotografií z veřejné akce nebo veřejného vystoupení nemusí být vždy nutný samostatný písemný souhlas každé zachycené osoby. Použití však musí být přiměřené účelu, okolnostem akce a rozumnému očekávání účastníků.

Jinak je tomu u detailních portrétů, reklamních kampaní, fotografií dětí nebo záběrů ze zdravotně, sociálně či jinak citlivého prostředí. Zde je výslovné a konkrétní svolení zpravidla nejbezpečnějším, a podle okolností i nezbytným řešením. Účastníky je vhodné předem informovat, že se bude fotografovat, sdělit zamýšlené způsoby použití a nabídnout reálnou možnost se fotografování vyhnout. Zveřejnění na sociálních sítích je třeba posuzovat přísněji než u vlastní webové fotogalerie, protože spolek nad dalším využitím záběrů ztrácí podstatnou část kontroly.

Webové stránky, cookies a online formuláře

Web spolku často působí jednoduše, ale může současně používat kontaktní formuláře, analytické nástroje, vložené mapy, videa, sociální pluginy a platební služby. Každý z těchto prvků může předávat osobní údaje dalším subjektům. Spolek by proto měl znát skutečné technické nastavení webu, nikoli pouze text dokumentu o cookies stažený z internetu.

Kontaktní a registrační formuláře mají obsahovat jen potřebná pole a krátkou, snadno dostupnou informaci o zpracování. Web má používat zabezpečené připojení, pravidelné aktualizace a přiměřenou ochranu administrace. U formulářů s citlivějšími údaji je vhodné zvážit, zda se obsah nemá ukládat přímo do zabezpečeného systému namísto běžné e-mailové schránky.

Kdy je potřeba cookie lišta

Pokud web používá pouze technické cookies nezbytné pro svůj provoz, souhlas ani cookie lišta nejsou zpravidla potřeba, jak vyplývá ze zákona o elektronických komunikacích; návštěvníci však mají být o jejich používání informováni. Analytické, marketingové a jiné netechnické cookies lze uložit až po předchozím souhlasu uživatele.

Tlačítka pro přijetí a odmítnutí netechnických cookies mají být dostupná ve stejné vrstvě a srovnatelně výrazná. Zavření lišty, pokračování v prohlížení ani předem zaškrtnuté možnosti nejsou souhlasem. Dokud návštěvník aktivně nesouhlasí, musí netechnické cookies zůstat vypnuté.

Externí dodavatelé a zpracovatelské smlouvy

Osobní údaje často nejsou uloženy pouze ve spolku. Přístup k nim může mít poskytovatel hostingu nebo cloudu, rozesílací platforma, externí správce webu, účetní kancelář či dodavatel členského systému. Pokud dodavatel zpracovává údaje jménem spolku a podle jeho pokynů, je zpracovatelem a vztah musí být upraven smlouvou v souladu s článkem 28 GDPR. Příslušná ujednání mohou být součástí hlavní smlouvy nebo obchodních podmínek; podstatný je jejich obsah, nikoli název dokumentu.

Ne každý dodavatel je však zpracovatelem. Banka, orgán veřejné moci nebo externí auditor mohou pro vlastní zákonné účely vystupovat jako samostatní správci. Před podpisem smlouvy je proto nejprve nutné správně určit role obou stran. U cloudových a online služeb je vhodné prověřit také zapojení dalších zpracovatelů, místo uložení dat, případné předávání mimo Evropský hospodářský prostor, způsob ukončení služby a možnost získat nebo bezpečně vymazat data.

Odpovědnost spolku nekončí tím, že si vybere známou platformu. Příslušný orgán spolku by měl nastavit individuální účty, vícefaktorové ověření, přístup podle rolí a pravidelné odebírání oprávnění bývalým členům výboru, dobrovolníkům a dodavatelům.

Jak dlouho může spolek údaje uchovávat

GDPR nestanoví jednu univerzální dobu uchování. Spolek ji musí určit podle účelu každého zpracování, právních archivačních povinností a reálné potřeby chránit své nároky. Neobstojí pravidlo, že se vše uchovává navždy, protože by se údaje mohly někdy hodit.

  • Údaje aktivních členů se vedou po dobu členství. Po jeho skončení se oddělí údaje potřebné pro evidenci bývalých členů, historické zápisy členských schůzí, účetnictví, dotace nebo právní nároky a zbytek se vymaže či anonymizuje.
  • Údaje účastníků akcí se uchovávají po dobu nezbytnou pro účel jejich zpracování; některé údaje mohou být uchovávány i po skončení akce, například pro účely účetní či dotační evidence, ochrany právních nároků nebo jiné konkrétně odůvodněné evidence spolku. Údaje potřebné pouze pro organizaci konkrétní akce by měly být odstraněny, jakmile již nejsou potřebné.
  • Kontakty pro newsletter se používají typicky do odvolání souhlasu, pokud byl udělen nebo uplatnění námitky. Minimální seznam odhlášených adres lze uchovat výhradně proto, aby jim další rozesílka nebyla omylem zaslána.
  • Doklady o uděleném souhlasu je třeba uchovat po dobu, kdy se o souhlas zpracování opírá, a přiměřeně také pro prokázání jeho zákonnosti.
  • Fotografický archiv může mít dlouhodobou dokumentační hodnotu, ale spolek musí tento účel předem vymezit, omezit veřejné zpřístupnění a respektovat oprávněné žádosti dotčených osob.

Praktickým řešením je jednoduchý retenční plán, který ke každé skupině údajů přiřadí dobu uchování a způsob výmazu. Alespoň jednou ročně by měl spolek zkontrolovat staré členské databáze, registrační formuláře, sdílené disky, e-mailové schránky a zálohy.

Jaké dokumenty by měl mít spolek připravené

GDPR dokumentace nemusí být rozsáhlý šanon vytvořený pouze pro případ kontroly. Musí však odpovídat skutečnému fungování spolku a umožnit doložit, že se osobní údaje používají promyšleně. Základ obvykle tvoří:

  • srozumitelné informace o zpracování pro členy, účastníky akcí, dárce, dobrovolníky a návštěvníky webu,
  • přehled činností zpracování s uvedením účelů, právních důvodů, kategorií údajů, příjemců, dob uchování a zabezpečení,
  • interní pravidla pro přístupy, práci se sdílenými účty, předávání dokumentů, zálohování a bezpečný výmaz,
  • zpracovatelské smlouvy a přehled externích služeb, které mají k údajům přístup,
  • vzory souhlasů pro situace, v nichž je souhlas skutečně potřebný, včetně evidence jeho udělení a odvolání,
  • pravidla pro newslettery, fotografie, webové formuláře a cookies,
  • postup pro vyřizování žádostí členů a dalších osob a pro řešení bezpečnostního incidentu.

Jednotlivé oblasti nemusí být vždy rozděleny do samostatných dokumentů. U menšího spolku může dobře fungovat stručná interní směrnice doplněná informačními texty, přehledem zpracování a smlouvami s dodavateli. Důležité je, aby dokumentace nebyla v rozporu s reálnou činností a provozem spolku.

Nejčastější chyby v praxi

Souhlas pro všechno. Spolek vynucuje obecný souhlas už při vstupu, přestože většinu údajů potřebuje ke správě členství.
  • Nadměrný rozsah údajů. Přihlášky obsahují rodná čísla, úplné adresy nebo zdravotní informace bez konkrétní potřeby.
  • Veřejný seznam členů. Jména, fotografie a kontakty jsou zveřejněny na webu bez splnění podmínek občanského zákoníku a GDPR.
  • Nezabezpečené rozesílky. Hromadný e-mail odhalí adresy všech příjemců nebo je databáze sdílena přes soukromé účty členů výboru.
  • Údaje bez data výmazu. Staré členské seznamy, přihlášky a zdravotní údaje z akcí zůstávají roky v e-mailu nebo na sdíleném disku.
  • Sdílená hesla a neodebrané přístupy. Bývalí funkcionáři nebo dobrovolníci mají nadále přístup k databázi členů a cloudovým službám.
  • Formální smlouvy s dodavateli. Smlouva pouze opisuje článek 28 GDPR a neřeší konkrétní službu, zabezpečení, subdodavatele ani ukončení spolupráce.
  • Nefunkční cookie lišta. Analytické a marketingové nástroje se spustí ještě před souhlasem nebo je odmítnutí záměrně skryté.
  • Chybějící plán pro incident. Spolek neví, kdo má řešit omylem odeslaný seznam členů, ztracený notebook nebo napadenou e-mailovou schránku.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Jan Tichánek, paralegal

Podobné články

Článek GDPR požadavky na spolky se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Povinné označování AI obsahu od srpna 2026. Kdy musí podnikatelé použít watermarking? https://aspidos.cz/oznacovani-ai-obsahu-watermarking-ai-act/ Tue, 25 Aug 2026 09:17:04 +0000 https://aspidos.cz/?p=3585 Povinné označování AI obsahu od srpna 2026. Kdy musí podnikatelé použít watermarking? Od 2. srpna 2026 se u některého obsahu vytvořeného nebo upraveného pomocí AI uplatňují nové požadavky na transparentnost.

Článek Povinné označování AI obsahu od srpna 2026. Kdy musí podnikatelé použít watermarking? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Povinné označování AI obsahu od srpna 2026. Kdy musí podnikatelé použít watermarking?

Od 2. srpna 2026 se u některého obsahu vytvořeného nebo upraveného pomocí AI uplatňují nové požadavky na transparentnost. Neznamená to však, že firmy musí automaticky označovat každý AI obrázek, video nebo text. V článku vysvětlujeme, kdy může povinnost označení vzniknout, jakou roli hrají deepfakes a proč je u AI textů důležitá také skutečná lidská nebo redakční kontrola.

Generativní umělá inteligence se během několika let stala běžnou součástí firemního marketingu, tvorby obsahu i komunikace se zákazníky. Podnikatelé pomocí AI vytvářejí texty na web, příspěvky na sociální sítě, obrázky produktů, reklamní videa nebo namluvené audiovizuální materiály. Od 2. srpna 2026 je ale potřeba u některých takových výstupů řešit také jejich označení. Právě od tohoto data se totiž použijí povinnosti podle čl. 50 AI Act týkající se transparentnosti AI systémů a AI generovaného obsahu.

Často se v této souvislosti mluví o povinném „watermarkingu“ AI obsahu. Takové zjednodušení ale může být zavádějící. AI Act totiž nestanoví, že každý text, obrázek nebo video vytvořené pomocí AI musí být viditelně označené. Rozhodující je mimo jiné to, kdo AI používá, o jaký obsah jde a jakým způsobem bude zveřejněn.

Watermarking neznamená jen viditelné označení

AI Act rozlišuje dvě situace, které se často směšují. První se týká poskytovatelů AI systémů, tedy společností, které generativní AI systém vyvíjejí a nabízejí pod svým jménem. Ti musí zajistit, aby syntetický obrazový, zvukový, video a textový obsah vytvořený jejich systémem obsahoval strojově čitelné označení, podle kterého lze zjistit, že byl vytvořen nebo upraven pomocí AI. V praxi může jít například o technické informace vložené přímo do souboru.

Pro běžné podnikatele je důležitější druhá situace. Firma, která používá existující AI nástroj při své podnikatelské činnosti, bude zpravidla takzvaným deployerem, tedy zavádějícím subjektem. Typickým příkladem je společnost, která pomocí generativní AI připraví reklamní obrázek, video nebo text pro svůj web. U právnické osoby je deployerem zpravidla samotná společnost. Zaměstnanec, grafik nebo marketér, který AI používá podle jejích pokynů, se jen z tohoto důvodu samostatným deployerem nestává.

U deployerů může vzniknout povinnost informovat přímo člověka, který výsledný obsah vidí nebo slyší. Může jít o viditelné upozornění u obrázku či videa nebo slyšitelné oznámení u zvukového obsahu. Informace musí být jasná a rozpoznatelná nejpozději při prvním setkání s daným obsahem. Nejde tedy pouze o technickou informaci ukrytou uvnitř souboru.

Musí podnikatel označit každý obrázek vytvořený pomocí AI?

Nemusí. Pro podnikatele bude v oblasti obrázků, videí a zvuku nejdůležitější povinnost týkající se takzvaných deepfakes. AI Act tím rozumí AI generovaný nebo upravený obrazový, zvukový či video obsah, který připomíná existující osobu, objekt, místo, subjekt nebo událost a může nepravdivě působit jako autentický nebo pravdivý.

Nejjednodušším příkladem je realistické video známé osoby, která říká něco, co ve skutečnosti nikdy neřekla. Deepfake ale nemusí zobrazovat pouze člověka. Evropská komise mezi příklady uvádí také autentickou fotografii prázdného bytu, do které je pomocí AI doplněn nábytek. Pro realitní kanceláře, developery, e-shopy a marketingové agentury tak nejde pouze o teoretickou povinnost vztahující se na falešná videa politiků nebo celebrit.

Rozhodující je konkrétní podoba obsahu a kontext, ve kterém se používá. Evropská komise například upozorňuje, že běžné filmové efekty, úpravy pozadí nebo technická postprodukce zpravidla nebudou působit jako pravdivý záznam reality, pokud divák v daném kontextu nic takového neočekává. Nelze proto automaticky říct, že každá AI ilustrace nebo fotografie upravená pomocí AI představuje deepfake.

Pokud však podnikatel zveřejňuje obsah, který podmínky deepfake splňuje, musí jeho AI původ jasně sdělit nejpozději při prvním setkání člověka s obsahem. U obrázku nebo videa může jít o viditelné upozornění, u zvukového obsahu o slyšitelné oznámení. Nestačí přitom spoléhat pouze na technický watermark nebo metadata vložená do souboru poskytovatelem AI systému.

A co texty napsané pomocí umělé inteligence?

může kdokoliv přečíst. Jiná situace může nastat u článku věnovaného například ekonomickému vývoji, bezpečnosti výrobků, veřejnému zdraví nebo jiné společensky významné otázce.

Ani tehdy nemusí být AI původ textu označen. AI Act obsahuje výjimku pro texty, které prošly lidskou nebo redakční kontrolou a za jejichž zveřejnění nese konkrétní osoba redakční odpovědnost. Evropská komise zároveň zdůrazňuje, že nestačí pouze opravit pravopis či gramatiku. Člověk musí skutečně posoudit obsah textu, například jeho správnost, zdroje a věcnou stránku.

To je důležité pro podnikatele, kteří používají generativní AI při psaní článků. Pokud AI připraví první návrh a odborník následně text skutečně zkontroluje, obsahově upraví a převezme odpovědnost za výslednou publikaci, může být podmínka výjimky splněna. Pouhé zkopírování výstupu z AI nástroje a kontrola překlepů naopak nestačí.

Jak má označení AI obsahu vypadat?

AI Act nepřikazuje používat jednu konkrétní větu nebo jeden konkrétní grafický symbol. Základní pravidlo je, že informace musí být jasná a rozpoznatelná nejpozději při prvním vystavení člověka danému obsahu. Způsob označení proto bude záviset na tom, zda jde o obrázek, video, zvuk nebo text.

Evropská unie současně připravila vlastní sadu ikon pro označování AI generovaného a AI upraveného obsahu. Jejich používání je dobrovolné. Samotné použití ikony navíc automaticky neznamená, že osoba splnila všechny požadavky AI Act. Důležité zůstává zejména to, aby bylo označení skutečně viditelné nebo jinak vnímatelné a aby člověk pochopil, že byl obsah vytvořen nebo upraven pomocí AI.

V praxi proto nemusí být vhodné komplikované právní upozornění. Jednoduché sdělení typu „Tento obrázek byl vytvořen pomocí AI“ nebo „Video obsahuje prvky vytvořené pomocí AI“ může být pro běžného uživatele srozumitelnější. Konkrétní řešení je však vždy potřeba přizpůsobit danému obsahu a způsobu jeho zveřejnění.

Na co by si měli podnikatelé dát pozor

Největší chybou by bylo zavést ve firmě pravidlo, podle kterého se buď označuje vše vytvořené pomocí AI, nebo se naopak neoznačuje nic. AI Act stojí mezi těmito dvěma extrémy. U některého obsahu je označení povinné, u jiného není a v části případů záleží na tom, jak AI do výsledného obsahu zasáhla a jak může působit na veřejnost.

Zvláštní pozornost by měli věnovat podnikatelé, kteří pomocí AI vytvářejí realistické fotografie a videa, mění podobu skutečných osob či míst, používají syntetické hlasy nebo publikují obsah o otázkách veřejného zájmu. Důležité je nastavit pravidla také pro externí marketingové agentury a další dodavatele. To, že obsah vytvořil externista, totiž neznamená, že se firma nemusí povinnostmi podle AI Act zabývat. Evropská komise počítá i se situacemi, kdy AI systém obsluhují dodavatelé nebo freelanceři jménem společnosti a pod její odpovědností.

Povinnosti podle čl. 50 AI Act se použijí od 2. srpna 2026. Omezené přechodné období do 2. prosince 2026 se týká pouze některých AI systémů uvedených na trh před 2. srpnem 2026 a technické povinnosti poskytovatelů označovat jejich výstupy. Pro podnikatele používající AI a zveřejňující deepfakes nebo příslušné texty tedy obecný čtyřměsíční odklad neplatí. Obsah vytvořený před 2. srpnem 2026 se nemusí označovat zpětně.

Porušení povinností může mít citelné finanční následky. Sankce mohou v této kategorii dosahovat až 15 milionů eur nebo u podniků až 3 % celkového celosvětového ročního obratu za předchozí finanční rok. Konkrétní sankce musí vždy zohledňovat okolnosti případu a u menších podniků také princip proporcionality.

Nestačí tedy jen přidat watermark

Nová pravidla nejsou zákazem používání generativní AI v marketingu nebo při tvorbě firemního obsahu. Pro podnikatele ale znamenají, že by měli vědět, kde a jak AI ve své komunikaci používají a kdo je odpovědný za kontrolu výsledků před jejich zveřejněním.

U řady podnikatelů nebude potřeba označovat většinu běžného AI obsahu. U realistických AI úprav obrazu, videa nebo zvuku a u některých textů určených veřejnosti už ale může být situace jiná. Namísto plošného označování všeho proto dává větší smysl nastavit jednoduchý interní postup, podle kterého se rizikové případy před zveřejněním rozpoznají a posoudí.

ASPIDOS advokátní kancelář s.r.o. pomáhá podnikatelům s posouzením konkrétního používání AI i s nastavením interních pravidel tak, aby firma splnila požadavky AI Act bez zbytečného omezování běžné práce s AI.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Petr Prucek, paralegal

Podobné články

Článek Povinné označování AI obsahu od srpna 2026. Kdy musí podnikatelé použít watermarking? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Kamera, nebo biometrie. Kdy firemní bezpečnost naráží na GDPR a AI Act https://aspidos.cz/kamerove-systemy-biometrie-gdpr-ai-act-firemni-bezpecnost-zamestnanci/ Tue, 25 Aug 2026 08:14:59 +0000 https://aspidos.cz/?p=3572 Kamera, nebo biometrie. Kdy firemní bezpečnost naráží na GDPR a AI Act Běžný kamerový systém a biometrická identifikace nejsou totéž. Biometrie podle obličeje, otisku prstu, hlasu nebo chůze spadá do

Článek Kamera, nebo biometrie. Kdy firemní bezpečnost naráží na GDPR a AI Act se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Kamera, nebo biometrie. Kdy firemní bezpečnost naráží na GDPR a AI Act

Běžný kamerový systém a biometrická identifikace nejsou totéž. Biometrie podle obličeje, otisku prstu, hlasu nebo chůze spadá do přísnějšího režimu GDPR. U zaměstnanců nestačí formální podpis souhlasu. Nutná je reálná možnost odmítnout bez postihu.

Rozpoznávání obličeje ve firmě, docházka přes otisk prstu a chytré kamery je potřeba právně posoudit ještě před nákupem technologie.

Společnosti dnes řeší bezpečnost mnohem sofistikovaněji než kdy dříve. Vedle běžných kamer, čipových karet a recepčních systémů jsou dostupné technologie, které umí rozpoznat obličej, ověřit osobu podle otisku prstu, porovnat návštěvníka s databází nebo upozornit bezpečnostní službu na osobu, která se v objektu nemá pohybovat.

Z technického pohledu může jít o přirozený vývoj. Z právního pohledu je ale zásadní rozdíl mezi běžným kamerovým záznamem a biometrickou identifikací. Kamera, která pouze pořizuje záznam, je něco jiného než systém, který člověka automaticky rozpozná a přiřadí ke konkrétní osobě.

Právě tento rozdíl připomněl Úřad pro ochranu osobních údajů (dále také jako „ÚOOÚ“) ve stanovisku ze dne 20. května 2026. Stanovisko se sice týká biometrické identifikace nežádoucích osob na fotbalových stadionech, jeho závěry jsou ale dobře použitelné i pro běžné podnikatelské prostředí. Podobné otázky dnes mohou řešit zaměstnavatelé, správci kancelářských budov, výrobní podniky, obchodní centra, logistické areály, školy, obce, zdravotnická zařízení a další subjekty.

Co se stalo u stadionů a proč je to důležité i pro firmy?

ÚOOÚ se v poslední době opakovaně vyjadřoval k možnosti využívat kamerové systémy zpracovávající biometrické údaje za účelem zamezení vstupu nežádoucích osob na fotbalové stadiony. Prakticky řečeno šlo o situaci, kdy by systém nepořizoval jen běžný kamerový záznam návštěvníků, ale zpracovával by jejich biometrické charakteristiky za účelem identifikace konkrétní osoby.

Úřad rozlišil dvě situace. První je běžný kamerový záznam pořízený obvyklým způsobem. Ten sám o sobě nepředstavuje zpracování zvláštní kategorie osobních údajů. Druhou situací je zpracování biometrických charakteristik, například obličejových znaků nebo charakteristik chůze, za účelem identifikace osoby. To už podle ÚOOÚ představuje zásadní zásah do soukromí a spadá do režimu čl. 9 GDPR, jde tedy o zpracování zvláštní kategorie osobních údajů.

Pro stadiony je podstatné hlavně to, že ÚOOÚ u bezpečnostní identifikace nežádoucích osob uvažuje o výjimce významného veřejného zájmu. Ta ale vyžaduje zvláštní zákonný základ v právu Unie nebo členského státu. Nestačí tedy jen zájem pořadatele nebo provozovatele stadionu na bezpečnosti. ÚOOÚ také upozornil, že vzdálená biometrická identifikace v reálném čase prostřednictvím umělé inteligence představuje mimořádně vysokou kombinaci rizik. Podle konkrétního nastavení systému může vedle GDPR vstupovat do hry také AI Act.

Proč není rozhodující stadion, ale použitá technologie a její účel?

Podnikatelé obvykle nebudou řešit stejnou situaci jako pořadatel sportovní akce. Nemusí identifikovat zakázané fanoušky při vstupu na stadion. Mohou ale řešit podobnou technologii v jiném kontextu. Typicky půjde o vstup do kanceláří prostřednictvím rozpoznávání obličeje, docházku přes otisk prstu, identifikaci návštěvníků administrativní budovy, kontrolu vstupu do výrobního areálu nebo vyhodnocování osob v prodejně.

V těchto případech se nemá mechanicky přebírat závěr určený pro stadion. Je potřeba se ptát, jaký účel společnost sleduje, jaká data zpracovává, zda dochází k jedinečné identifikaci osoby a jaký právní základ pro takové zpracování může použít. Právě tady může mít podnikatelský sektor větší prostor než stadion. U zaměstnanců, návštěvníků nebo nájemců budovy může v některých případech připadat v úvahu výslovný souhlas podle čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR. Ten ale musí být nastaven velmi pečlivě.

Z praktického hlediska je proto zásadní nepodcenit přípravu. Nestačí koupit bezpečnostní systém a následně řešit dokumentaci. U biometrie je potřeba vědět předem, zda je dané řešení vůbec právně obhajitelné.

Jaký je rozdíl mezi běžným kamerovým systémem a biometrií?

Běžný kamerový systém zpravidla pouze zachytí obraz osob. Kamera ve skladu, kanceláři, prodejně nebo na parkovišti může sloužit k ochraně majetku, bezpečnosti osob nebo objasnění incidentu. I takové zpracování podléhá GDPR. Společnost musí mít právní základ, jasný účel, informační povinnost, přiměřenou dobu uchování záznamu a měla by provést test proporcionality. Úřad pro ochranu osobních údajů uvádí, že u běžného kamerového záznamu bývá právním základem nejčastěji oprávněný zájem správce, tedy typicky společnosti, která systém provozuje pro vlastní účely, nebo třetí osoby podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR.

Biometrie je něco jiného. Začíná tam, kde systém z fyzických nebo behaviorálních vlastností člověka vytváří charakteristiky použitelné k jeho jedinečné identifikaci. Může jít o obličej, otisk prstu, duhovku, hlas nebo chůzi. Rozhodující není jen samotná technologie, ale účel. Pokud je cílem člověka jednoznačně poznat a přiřadit ke konkrétní osobě, jedná se o režim biometrických údajů.

Rozdíl je dobře vidět na vstupu do budovy. Čipová karta nebo PIN zpravidla ověřují předložený prostředek. Systém pozná kartu nebo kód. Biometrický systém ale ověřuje tělesnou charakteristiku konkrétní osoby. To je právně citlivější, protože biometrické údaje člověk prakticky nemůže změnit. Heslo lze resetovat a kartu zablokovat. Obličej nebo otisk prstu nikoli. ÚOOÚ právě proto upozorňuje, že kompromitace biometrických údajů může představovat trvalé riziko.

Co společnost potřebuje, aby mohla biometrii použít?

Pokud společnost zpracovává biometrické údaje za účelem jedinečné identifikace osoby, nestačí jí běžný právní základ podle čl. 6 GDPR. Musí zároveň najít výjimku podle čl. 9 odst. 2 GDPR, protože jde o zvláštní kategorii osobních údajů, mezi které patří například rasový či etnický původ, náboženské vyznání, členství v odborech nebo právě biometrické údaje zpracovávané za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby. V podnikatelském prostředí může v některých případech připadat v úvahu výslovný souhlas podle čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR.

Výslovný souhlas ale není jen podpis pod obecnou větou. Podle EDPB, tedy Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, musí jít o výslovné prohlášení souhlasu. Vhodnou formou může být písemný a podepsaný dokument, který je v pracovním nebo provozním prostředí obvykle nejbezpečnějším způsobem, jak souhlas prokázat. Sám o sobě ale nenahradí požadavek dobrovolnosti a informovanosti. Správce musí umět doložit, že souhlas získal, kdy, k jakému účelu a jaké informace měla dotčená osoba k dispozici.

Dokument by proto neměl být označen pouze obecně jako souhlas se zpracováním osobních údajů. Vhodnější je uvést, že jde o souhlas se zpracováním zvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR. Měl by popsat konkrétní biometrický údaj, účel a systém zpracování, dobu uchování, osoby s přístupem k údajům i možnost souhlas odmítnout nebo kdykoli odvolat.

U zaměstnanců navíc samotný podpis souhlasu nemusí stačit. Rozhodující je, zda zaměstnanec mohl skutečně odmítnout bez negativních důsledků. Zaměstnavatel by měl být schopen doložit, že odmítnutí nevedlo k penalizaci či znevýhodnění, a proto dává smysl nabídnout rovnocennou nebiometrickou alternativu, například kartu nebo PIN. Ani výslovný souhlas však nezhojí zpracování, které je nepřiměřené, zbytečné nebo nepřípustné podle pracovněprávních předpisů.

Kdy může být biometrie ve firmě obhajitelná?

Společnost může zpravidla využít běžný kamerový systém, pokud má jasný účel, přiměřený rozsah, splněnou informační povinnost, rozumnou dobu uchování a provedené posouzení oprávněného zájmu. Stejně tak může využívat vstupní karty, čipy nebo PINy, pokud nejde o nepřiměřené sledování zaměstnanců či návštěvníků.

Biometrii může společnost použít pouze tehdy, pokud doloží konkrétní účel, nezbytnost či dostatečně silné odůvodnění, přiměřenost zásahu a splnění podmínek podle čl. 6 a čl. 9 GDPR. U běžných kanceláří bude biometrie hůře obhajitelná, pokud stejný účel splní například karta. Naopak u serverovny, laboratoře nebo provozu s citlivými technologiemi může být vyšší úroveň ověření snáze obhajitelná. I zde však musí být zpracování přesně vymezené a zdokumentované.

Společnost by se měla vyhnout plošnému nasazení biometrie pouze kvůli pohodlí nebo modernímu dojmu. Rizikové je zejména automatické porovnávání návštěvníků s databází nežádoucích osob, rozpoznávání emocí zaměstnanců či vyhodnocování jejich nálady nebo používání chytrých kamer bez jasného vysvětlení jejich funkcí.

U některých AI funkcí vstupuje vedle GDPR do hry také AI Act, který mimo jiné zakazuje rozpoznávání emocí na pracovištích a ve vzdělávacích institucích. Výjimkou jsou situace, kdy je takový systém zaveden z lékařských nebo bezpečnostních důvodů.

Před zavedením biometrie by měl správce vždy vyřešit právní základ podle čl. 6 GDPR, výjimku podle čl. 9 GDPR, informační dokumentaci, smlouvu s dodavatelem, zabezpečení a dobu uchování údajů, pravidla pro odvolání souhlasu a posouzení dopadů na ochranu osobních údajů (DPIA). U rizikovějších řešení bude DPIA prakticky nezbytným krokem.

Časté otázky

Potřebuji souhlas zaměstnanců k docházce přes otisk prstu?
Ve většině případů ano, pokud systém zpracovává otisk prstu za účelem jedinečné identifikace zaměstnance. Souhlas ale musí být výslovný, informovaný a skutečně dobrovolný. Zaměstnanec musí mít reálnou nebiometrickou alternativu, například kartu nebo PIN.

Je rozpoznávání obličeje při vstupu do kanceláře legální?
Může být, ale jen výjimečně a při dobrém odůvodnění. U běžného vstupu do kanceláře bude rozpoznávání obličeje obtížně obhajitelné, pokud stejný účel splní méně invazivní řešení, například čipová karta.

Kdy musím dělat DPIA?
DPIA je potřeba zejména u rizikovějších systémů, například u biometrické identifikace, chytrých kamer, automatického vyhodnocování osob nebo sledování zaměstnanců. U biometrie by ji společnost měla brát jako standardní krok před nasazením technologie.

Stačí mít vzor souhlasu se zpracováním biometrických údajů?
Nestačí. Vzor může pomoct, ale musí odpovídat konkrétnímu systému, účelu, době uchování, právnímu základu a alternativám pro osoby, které souhlas neudělí. Obecný souhlas se zpracováním osobních údajů je u biometrie slabý.

Je kamerový systém ve firmě vždy problém podle GDPR?
Ne. Běžný kamerový systém může být v pořádku, pokud má jasný účel, přiměřený rozsah, omezenou dobu uchování, splněnou informační povinnost a posouzený oprávněný zájem.

Co hrozí u AI kamer na pracovišti?
Rizikové jsou zejména systémy, které automaticky identifikují osoby, hodnotí jejich chování, náladu nebo emoce. Vedle GDPR může být relevantní také AI Act, který některé praktiky na pracovišti výrazně omezuje nebo zakazuje.

Závěr

Biometrie může být užitečná, ale není to jen modernější kamera nebo pohodlnější čip. Jakmile systém člověka jedinečně identifikuje podle obličeje, otisku prstu, hlasu nebo jiného biometrického znaku, společnost vstupuje do výrazně přísnějšího právního režimu.

Podnikatelé by proto neměli biometrické systémy nasazovat jen podle nabídky dodavatele. Nejdřív je potřeba ověřit, zda je řešení skutečně potřebné, zda existuje méně invazivní alternativa a zda je obhajitelné podle GDPR, případně AI Act. Zvláštní pozornost vyžadují zaměstnanci, u nichž může být výslovný souhlas použitelný pouze tehdy, pokud je skutečně dobrovolný a existuje reálná alternativa.

Plánujete zavést biometrii, chytré kamery nebo rozpoznávání obličeje? Ozvěte se nám ještě před nákupem technologie. V ASPIDOS advokátní kancelář s.r.o. se dlouhodobě věnujeme ochraně osobních údajů, IT řešením a související compliance. Pomůžeme vám posoudit právní obhajitelnost řešení a připravit potřebnou dokumentaci, souhlasy, smlouvy s dodavateli i posouzení rizik.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Petr Prucek, paralegal

Podobné články

Článek Kamera, nebo biometrie. Kdy firemní bezpečnost naráží na GDPR a AI Act se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Tvůrce obsahu a marketingu – Olomouc https://aspidos.cz/aspidos-volna-pozice-tvurce-obsahu-a-marketingu/ Fri, 21 Aug 2026 06:54:03 +0000 https://aspidos.cz/?p=3550 Tvůrce obsahu a marketingu – Olomouc Hledáme člověka, který rozumí marketingu, sociálním sítím a jejich algoritmům a zároveň umí kvalitní obsah sám vymyslet a vytvořit. Jsme advokátní kancelář zaměřená především

Článek Tvůrce obsahu a marketingu – Olomouc se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Tvůrce obsahu a marketingu - Olomouc

Hledáme člověka, který rozumí marketingu, sociálním sítím a jejich algoritmům a zároveň umí kvalitní obsah sám vymyslet a vytvořit.

Jsme advokátní kancelář zaměřená především na podnikatele, vlastníky a vedení společností. Stavíme na špičkové odbornosti, osobním přístupu a dlouhodobých vztazích s klienty. Máme ambici vybudovat respektovanou českou obchodní advokátní kancelář se silným postavením na Moravě, přítomností v Praze a mezinárodním přesahem.

Marketing pro nás není jen o tom „být vidět“. Má nám pomáhat dlouhodobě budovat důvěru, reputaci a značku ASPIDOS.

A hledáme člověka, který nám s tím pomůže od nápadu až po jeho realizaci.

Co budeš mít na starosti?

Chceme marketing ASPIDOS posouvat dál – systematicky, kreativně a s jasným cílem. Proto hledáme člověka, který dokáže přemýšlet nad tím, co a proč komunikujeme, a zároveň umí své nápady sám realizovat.

Nehledáme někoho, kdo bude pouze řídit marketingový kalendář a zadávat práci ostatním. Hledáme člověka, který marketingu rozumí, sleduje, co funguje, přichází s vlastními nápady a umí je dotáhnout od prvního konceptu až po publikaci.

Budeš zejména:

  • spravovat sociální sítě ASPIDOS a rozvíjet osobní značky našich partnerů;
  • plánovat obsah a přicházet s vlastními nápady na příspěvky, videa, série a kampaně;
  • sledovat trendy, algoritmy a změny fungování sociálních sítí a umět jim přizpůsobovat formát i způsob publikace obsahu;
  • vytvářet obsah od začátku do konce – od nápadu a scénáře přes natáčení až po střih, grafiku, text a publikaci;
  • pracovat s odbornými tématy našich právníků a převádět je do obsahu, který je srozumitelný, zajímavý a má potenciál oslovit správné publikum;
  • připravovat a spravovat placené kampaně na sociálních sítích;
  • pečovat o obsah našeho webu a další online prezentaci ASPIDOS;
  • sledovat dosah a výsledky jednotlivých aktivit a podle nich hledat cesty, jak naši komunikaci dál zlepšovat.

Koho hledáme

Tvůrčího a samostatného člověka, který se na marketing nedívá jen jako na seznam příspěvků v kalendáři.

Když se objeví zajímavé právní nebo podnikatelské téma, chceme, abys přemýšlel/a:
Je to téma pro ASPIDOS? Koho z našich lidí do něj zapojit? Bude fungovat video, carousel, fotografie nebo článek? Jak ho zpracovat, aby zaujal?

A potom ho dokázal/a skutečně vytvořit. Právní vzdělání vůbec nepotřebuješ. Právní know-how máme. Od tebe potřebujeme vědět, jak ho dostat ke správnému publiku.

Co bys měl/a umět?

  • Máš zkušenost s tvorbou obsahu nebo správou sítí a cit pro to, co zaujme.
  • Umíš si práci samostatně zorganizovat a úkoly dotahovat do konce.
  • Máš výbornou češtinu a umíš skvěle pracovat s textem.
  • Při tvorbě využiješ především Canvu, CapCut, analytiku sítí a aktivně zapojíš i AI nástroje.

Výhodou bude zkušenost s PR, B2B marketingem, profesionálními službami nebo budováním osobních značek.

Nemusíš umět všechno dokonale. Důležité pro nás je, že máš pro marketing cit, baví tě tvořit a chceš se dál rozvíjet.

Co nabízíme?

  • Práci přibližně na 0,5 úvazku s možností dalšího rozvoje role.
  • Vysokou míru samostatnosti a prostor pro vlastní nápady.
  • Možnost skutečně ovlivňovat podobu a směřování značky ASPIDOS.
  • Přímou spolupráci s partnery a právníky naší kanceláře.
  • Zajímavá odborná a podnikatelská témata.
  • Prostor experimentovat s novými formáty, AI a moderním marketingem.
  • Zázemí v naší kanceláři v Olomouci s možností částečně pracovat hybridně.

Kam chceme společně dojít?

Nejde nám o co největší počet followerů ani o publikování obsahu jen proto, abychom „něco dali na sítě“.

Chceme, aby vlastníci a vedení společností věděli, kdo je ASPIDOS. Aby nás média znala jako kancelář, která má co říct k důležitým právním a podnikatelským tématům. Aby s námi chtěli spolupracovat ti nejlepší právníci a profesionálové.

A aby naše komunikace odpovídala kvalitě práce, kterou odvádíme pro naše klienty.

Pokud tě baví marketing stejně jako samotná tvorba, sleduješ trendy a máš hlavu plnou nápadů, rádi se s tebou potkáme!

Jak se přihlásit?

Pošli nám e-mail na kariera@aspidos.cz a přilož CV nebo odkaz na tvoji tvorbu.

Těšíme se na setkání. 

ASPIDOS advokátní kancelář

Mgr. Alexandr Liolias, advokát

JUDr. Jan Malý, Ph.D., advokát

Podobné články

Článek Tvůrce obsahu a marketingu – Olomouc se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Monitoring zaměstnanců: kde jsou hranice kontroly? https://aspidos.cz/monitoring-zamestnancu-pracovni-pocitac/ Wed, 12 Aug 2026 11:06:00 +0000 https://aspidos.cz/?p=3492 Monitoring zaměstnanců: kde jsou hranice kontroly? Pracovní počítač patří zaměstnavateli, zaměstnanec ale jeho používáním neztrácí právo na soukromí. Pokud jako zaměstnavatel pracovní zařízení monitorujete, rozhoduje nejen důvod kontroly, ale také

Článek Monitoring zaměstnanců: kde jsou hranice kontroly? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Monitoring zaměstnanců: kde jsou hranice kontroly?

Pracovní počítač patří zaměstnavateli, zaměstnanec ale jeho používáním neztrácí právo na soukromí. Pokud jako zaměstnavatel pracovní zařízení monitorujete, rozhoduje nejen důvod kontroly, ale také její rozsah, nezbytnost a transparentnost. V článku vysvětlujeme, kde může vést hranice mezi oprávněnou kontrolou pracovních prostředků a nepřiměřeným sledováním a na co byste měli při nastavení monitoringu myslet.

Aktuální dění na Ministerstvu zdravotnictví znovu otevřelo otázku, která se netýká pouze veřejné správy: kam až může zaměstnavatel zajít při kontrole toho, co zaměstnanci dělají na pracovních počítačích?

Podle informací Seznam Zpráv probíhalo na Ministerstvu zdravotnictví několik týdnů sledování aktivity zaměstnanců na pracovní technice, a to podle zveřejněných informací také mimo pracovní dobu. Zaměstnanci namítají, že monitoring byl příliš rozsáhlý a že o něm nebyli dostatečně informováni. Ministerstvo naopak uvádí, že šlo o standardní audit související s kybernetickou bezpečností a že nebyl sledován obsah obrazovek, osobních zpráv ani údery na klávesnici. Seznam Zprávy současně uvedly, že výsledky analýzy obsahovaly údaje vztahující se ke konkrétním zaměstnancům, včetně přehledů navštívených webových stránek.

Bez znalosti přesného technického řešení, rozsahu získávaných údajů a informací, které zaměstnanci předem obdrželi, samozřejmě nelze uzavřít, zda byl konkrétní postup ministerstva v souladu s právními předpisy. Kauza ale dobře ukazuje, že odpověď na otázku přípustnosti monitoringu zaměstnanců není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Pracovní počítač není soukromé zařízení. Ani zaměstnanec ale v práci neztrácí právo na soukromí

Výchozí pozice zaměstnavatele je poměrně silná. Pracovní počítač, telefon nebo jiné zařízení poskytuje zaměstnanci především proto, aby na něm vykonával práci.

Zákoník práce proto v § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, umožňuje zaměstnavateli přiměřeným způsobem kontrolovat dodržování zákazu používat bez jeho souhlasu výrobní a pracovní prostředky pro osobní potřebu. Zaměstnavatel tedy nemusí bez dalšího akceptovat například dlouhodobé vyřizování soukromých záležitostí během pracovní doby nebo rozsáhlé využívání pracovního počítače k účelům, které s prací vůbec nesouvisejí.

Z toho ale nelze dovodit, že zaměstnavatel může prostřednictvím pracovního zařízení bez omezení sledovat veškerou aktivitu zaměstnance.

Právě druhou stranu této rovnováhy vyjadřuje § 316 odst. 2 zákoníku práce. Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušovat soukromí zaměstnance například otevřeným nebo skrytým sledováním, odposlechem a záznamem telefonických hovorů nebo kontrolou elektronické pošty.

Rozhodující proto není jen skutečnost, že zařízení patří zaměstnavateli. Podstatné je jaké informace zaměstnavatel získává, jak podrobný monitoring provádí, za jakým účelem a zda je rozsah kontroly tomuto účelu přiměřený.

Jiná bude situace, pokud zaměstnavatel pouze kontroluje, zda nejsou pracovní prostředky ve významném rozsahu používány pro soukromé účely, a jiná tehdy, pokud dlouhodobě vytváří detailní profil internetové aktivity každého zaměstnance nebo získává přístup k obsahu jeho komunikace.

Monitoring musí mít legitimní důvod a musí být přiměřený

Problematika monitoringu zaměstnanců není nová. Na evropské úrovni se jí pracovní skupina WP29 zabývala již ve stanovisku 8/2001 k ochraně osobních údajů v pracovněprávních vztazích a později podrobněji ve stanovisku 2/2017 k ochraně osobních údajů na pracovišti. Z obou dokumentů vyplývá požadavek hledat rovnováhu mezi legitimními zájmy zaměstnavatele a ochranou soukromí zaměstnance. Novější stanovisko výslovně upozorňuje, že technologické možnosti mohou při absenci odpovídajících omezení a transparentnosti snadno vést od legitimní kontroly k nepřiměřenému a invazivnímu sledování.

Stejným směrem se vydala judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

Ve známém rozsudku Bărbulescu v. Romania se ESLP zabýval monitorováním elektronické komunikace zaměstnance. Při hodnocení přípustnosti takového zásahu zdůraznil mimo jiné význam toho, zda byl zaměstnanec předem informován o možnosti a povaze monitoringu, jaký byl jeho rozsah a intenzita, zda zaměstnavatel měl konkrétní důvod pro jeho zavedení a zda nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout méně invazivním způsobem.

V rozsudku velkého senátu ve věci López Ribalda and Others v. Spain pak ESLP za specifických okolností připustil také skryté sledování zaměstnanců. Případ se týkal skrytého kamerového monitoringu zaměstnanců supermarketu při důvodném podezření na závažné krádeže. Významnou roli hrálo právě konkrétní podezření na závažné protiprávní jednání a skutečnost, že monitoring byl omezen svým účelem, rozsahem i dobou.

Tyto rozsudky nelze chápat tak, že zaměstnavatel může při existenci jakéhokoli legitimního zájmu automaticky sledovat své zaměstnance. Naopak ukazují, že čím intenzivnější zásah do soukromí monitoring představuje, tím přesvědčivější musí být jeho důvod a tím důsledněji musí být omezen jeho rozsah.

Právě proto by například plošné monitorování internetové aktivity všech zaměstnanců po dobu několika týdnů, spojené s vytvářením individuálních přehledů navštívených stránek, vyžadovalo velmi pečlivé posouzení nezbytnosti a proporcionality. Samotné tvrzení, že zaměstnavatel chce kontrolovat používání své techniky nebo zajistit kybernetickou bezpečnost, ještě neodpovídá na otázku, zda bylo skutečně nutné zvolit právě tak rozsáhlý způsob kontroly.

Nestačí mít pro monitoring důvod. Zaměstnanci musí také vědět, co se s jejich údaji děje

Vedle samotné přiměřenosti je druhým klíčovým principem transparentnost.

Pokud lze informace získané monitoringem vztáhnout ke konkrétnímu zaměstnanci, půjde zpravidla o zpracování osobních údajů a zaměstnavatel musí respektovat požadavky GDPR. Mezi základní principy zpracování patří právě transparentnost, zákonnost, účelové omezení a minimalizace osobních údajů.

Zaměstnanec by proto měl být informován zejména o tom, jaké údaje o něm zaměstnavatel zpracovává, za jakým účelem, na jakém právním základě, jak dlouho budou údaje uchovávány a komu mohou být zpřístupněny. Tyto informace vycházejí zejména z čl. 13 GDPR.

U soukromých zaměstnavatelů může být právním základem monitoringu často oprávněný zájem podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Ani tento právní základ ale není automatickým oprávněním k jakémukoli sledování. Zaměstnavatel musí být schopen obhájit nezbytnost zvoleného postupu a poměřit svůj zájem s právy a svobodami zaměstnance. U orgánů veřejné moci je navíc nutné právní základ posuzovat samostatně, protože čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR se nepoužije na zpracování prováděné orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.

Transparentnost má význam také tehdy, pokud mohou nastat situace, kdy je konkrétní kontrola provedena bez předchozího upozornění zaměstnance. Výjimečná možnost skrytého monitoringu totiž neznamená, že zaměstnavatel nemusí mít předem nastavena pravidla zpracování osobních údajů a zaměstnance o existenci a základních parametrech monitoringu vůbec informovat.

Jinými slovy: skrytý může být za výjimečných okolností konkrétní kontrolní krok. Samotná existence pravidel, podle kterých zaměstnavatel pracovní prostředky monitoruje a osobní údaje zaměstnanců zpracovává, by skrytá být neměla.

Právě otázka informování zaměstnanců je proto jedním z podstatných bodů současné kauzy Ministerstva zdravotnictví. Podle zaměstnanců citovaných Seznam Zprávami o konkrétním auditu předem dostatečně informováni nebyli; ministerstvo naopak argumentuje tím, že postupovalo podle interních pravidel a že obavy zaměstnanců vycházejí z nepochopení technické povahy auditu. Která z těchto pozic obstojí, bude záviset mimo jiné na skutečném obsahu informací, které měli zaměstnanci před zahájením monitoringu k dispozici.

Zaměstnanec má právo zjistit, jaké údaje o něm zaměstnavatel zpracovává

S transparentností úzce souvisí ještě jedno právo, které může mít v obdobných případech značný praktický význam.

Podle čl. 15 GDPR má každý subjekt údajů právo získat potvrzení, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány, a pokud ano, získat k nim přístup a související informace o jejich zpracování. Toto právo mají samozřejmě také zaměstnanci vůči svému zaměstnavateli.

Pokud tedy zaměstnavatel v rámci monitoringu vytvoří záznamy vztahující se ke konkrétnímu zaměstnanci, například přehled jeho internetové aktivity, může zaměstnanec požadovat informace o tom, jaké osobní údaje jsou o něm zpracovávány, za jakým účelem, komu byly zpřístupněny nebo jak dlouho mají být uchovávány.

Zaměstnavatel musí být schopen na takovou žádost řádně reagovat. Právě žádosti zaměstnanců o přístup přitom mohou v praxi velmi rychle ukázat, zda má zaměstnavatel skutečně jasno v tom, jaké údaje jeho monitorovací systém shromažďuje, proč je shromažďuje a kdo s nimi dále pracuje.

Kauza Ministerstva zdravotnictví může být důležitá i pro soukromé zaměstnavatele

Podle Seznam Zpráv se zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví chtějí kvůli monitoringu obrátit mimo jiné na Úřad pro ochranu osobních údajů a inspekci práce. Ministerstvo zákonnost svého postupu hájí.

Bude proto zajímavé sledovat především to, jak příslušné orgány vyhodnotí rozsah monitoringu, jeho skutečný účel, způsob informování zaměstnanců a přiměřenost použitých prostředků.

V případě Ministerstva zdravotnictví je navíc situace specifická tím, že ÚOOÚ musí u orgánů veřejné moci od uložení správního trestu upustit. To však neznamená, že by vůči nim nemohl konstatovat porušení pravidel ochrany osobních údajů nebo uložit nápravná opatření.

Význam případného posouzení proto nemusí spočívat v uložené pokutě. Podstatnější může být odpověď na otázku, kde v podmínkách současných technologických možností končí oprávněná kontrola pracovních prostředků a začíná nepřiměřené sledování zaměstnance.

Rozumná kontrola ano, plošné sledování nikoli bez dalšího

Zaměstnavatel má legitimní právo kontrolovat používání pracovních prostředků a chránit svůj majetek, informace nebo informační systémy. Pracovní počítač není soukromým zařízením zaměstnance a zaměstnanec nemůže automaticky očekávat, že způsob jeho používání nebude zaměstnavatel vůbec kontrolovat.

Stejně tak ale neplatí, že zaměstnanec usednutím k pracovnímu počítači přichází o právo na soukromí.

Hranice mezi přípustnou kontrolou a nepřiměřeným monitoringem proto vede především přes účel, nezbytnost, rozsah a transparentnost. Čím detailnější informace zaměstnavatel o činnosti konkrétního zaměstnance získává a čím déle jej sleduje, tím důležitější je schopnost vysvětlit, proč je právě takový zásah nezbytný a proč stejného cíle nebylo možné dosáhnout mírnějším způsobem.

Současná kauza Ministerstva zdravotnictví tak připomíná poměrně jednoduché pravidlo. Zaměstnavatel může mít dobrý důvod pracovní prostředky kontrolovat. Samotný dobrý důvod ale ještě neznamená, že je přípustný každý způsob kontroly.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát, partner

Denis Kadlčík, paralegal

Podobné články

Článek Monitoring zaměstnanců: kde jsou hranice kontroly? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> Jak si poradit s problémovým vlastníkem bytu v rámci SVJ? https://aspidos.cz/problemovy-vlastnik-bytu-v-ramci-svj/ Fri, 24 Jul 2026 21:00:15 +0000 https://aspidos.cz/?p=3398 Jak si poradit s problémovým vlastníkem bytu v rámci SVJ? Soužití v bytovém domě stojí na jednoduchém principu: každý vlastník má právo svůj byt užívat, spravovat a nakládat s ním

Článek Jak si poradit s problémovým vlastníkem bytu v rámci SVJ? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

Jak si poradit s problémovým vlastníkem bytu v rámci SVJ?

Soužití v bytovém domě stojí na jednoduchém principu: každý vlastník má právo svůj byt užívat, spravovat a nakládat s ním podle svého, současně tím ale nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv ostatních vlastníků. V praxi však mohou nastat situace, kdy jeden vlastník dlouhodobě narušuje chod domu, poškozuje společné části, obtěžuje sousedy hlukem, zápachem nebo jinými imisemi, neumožňuje nezbytné opravy či jinak zásadně komplikuje výkon práv ostatních členů SVJ.

Statutární orgány SVJ se v takových případech často ptají, jak daleko mohou zajít. Je možné vlastníka „donutit“ ke změně chování? Stačí výzva? Kdy je namístě žaloba? A může soud skutečně nařídit prodej bytové jednotky?

Občanský zákoník na tyto situace pamatuje v § 1184, který umožňuje, aby soud za určitých okolností nařídil prodej jednotky problémového vlastníka. Nejde však o běžný nástroj pro řešení sousedských sporů, ale o krajní řešení, kdy chování vlastníka dosáhne vysoké intenzity a zásadně zasahuje do práv ostatních.

Kdy lze uvažovat o nařízeném prodeji jednotky?

Podle občanského zákoníku může soud na návrh osoby odpovědné za správu domu nařídit prodej jednotky vlastníka, který i přes písemnou výstrahu porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek.

Zjednodušeně řečeno: nestačí, že je vlastník konfliktní, nekomunikuje nebo je s ním obtížná domluva. Musí jít o porušování konkrétních povinností, které má objektivně závažný dopad na ostatní vlastníky.

Typicky může jít například o situace, kdy vlastník:

  • dlouhodobě a závažným způsobem narušuje klid v domě,
  • obtěžuje ostatní hlukem, zápachem, kouřem, odpadem nebo jinými imisemi,
  • poškozuje nebo neoprávněně zabírá společné části domu,
  • zanedbává svou jednotku tak, že to ohrožuje hygienu, bezpečnost nebo stav domu,
  • neumožňuje přístup k nezbytným opravám, měřidlům nebo technickým zařízením,
  • svým jednáním ohrožuje zdraví nebo bezpečnost ostatních obyvatel domu.

Vždy je ale nutné posuzovat konkrétní okolnosti, a to především s ohledem na délku trvání problému, intenzitu jednání, jeho dopad a důsledky na ostatní vlastníky a také to, zda existuje reálná šance dosáhnout nápravy mírnějším způsobem.

Nařízený prodej jednotky je až krajní řešení

Prodej bytové jednotky představuje velmi závažný zásah do vlastnického práva. Proto jej nelze vnímat jako automatickou sankci za jakékoli porušení povinností. Jde o „prostředek poslední možnosti“, který má přicházet v úvahu až tehdy, kdy běžné nástroje selhávají nebo zjevně nejsou schopny situaci vyřešit.

V praxi to znamená, že SVJ by mělo být schopno doložit, že problém není ojedinělý ani bagatelní. Naopak by mělo jít o opakované nebo dlouhodobé chování, které ostatním vlastníkům reálně brání v pokojném užívání jejich jednotek nebo společných částí domu.

Typickým příkladem může být vlastník, který po dobu několika let opakovaně znečišťuje společné prostory, vyhazuje odpad na chodby, obtěžuje ostatní hlukem, vzbuzuje u sousedů obavy a v závadném jednání pokračuje i poté, co byl řádně vyzván k nápravě.

První krok: vše řádně dokumentovat

Než SVJ přistoupí k formálním právním krokům, je zásadní shromáždit důkazy. Bez nich bude jakýkoli další procesní postup znatelně složitější.

Doporučujeme zejména:

  • vést písemný přehled jednotlivých incidentů,
  • pořizovat fotodokumentaci poškození nebo znečištění společných prostor,
  • uchovávat stížnosti vlastníků a nájemníků,
  • zapisovat projednání problému na schůzích výboru či shromáždění,
  • komunikovat s vlastníkem písemně,
  • v závažných případech využít městskou policii, Policii ČR, hygienickou stanici nebo jiné příslušné orgány.

Častou chybou je, že SVJ problém dlouhodobě řeší pouze neformálně, bez průběžné dokumentace a záznamů o jednotlivých incidentech i pokusech o nápravu či o smírné řešení. Ve chvíli, kdy se situace vyhrotí a je nutné přistoupit k právním krokům, pak často chybí důkazy o tom, jak dlouho problém trvá, jak často se opakuje, jak byl ze strany SVJ řešen a jak konkrétně zasahuje do práv ostatních vlastníků.

Písemná výstraha jako nezbytný předpoklad

Podání návrhu na nařízení prodeje jednotky musí předcházet písemná výstraha ze strany odpovědné osoby za správu domu. Bez ní soud prodej jednotky nenařídí.

Výstraha musí obsahovat zejména:

  • konkrétní popis závadného jednání vlastníka,
  • uvedení, jaké povinnosti vlastník porušuje,
  • vysvětlení, jak toto jednání omezuje nebo znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků,
  • výzvu, aby se vlastník závadného jednání zdržel,
  • případně výzvu k odstranění následků,
  • upozornění, že pokud k nápravě nedojde, může být podán návrh na nařízení prodeje jednotky,
  • přiměřenou lhůtu k nápravě, která nesmí být kratší než 30 dnů.

Výstraha by měla být formulována přesně a srozumitelně. Nestačí obecně uvést, že se vlastník „chová nevhodně“ nebo „narušuje soužití v domě“. Je potřeba popsat konkrétní jednání, ideálně s uvedením dat, míst, následků a předchozích upozornění.

Z praktického hlediska doporučujeme doručovat výstrahu prokazatelným způsobem, například doporučeně poštou či datovou schránkou.

Kdo může návrh podat?

Návrh na nařízení prodeje jednotky nemůže podat jednotlivý vlastník sám za sebe. Aktivně legitimována je osoba odpovědná za správu domu, tedy zpravidla SVJ. Po novelizaci ustanovení již nemá k podání návrhu jednotlivý dotčený vlastník.

Současně platí, že s podáním návrhu musí souhlasit většina všech vlastníků jednotek. Nejde tedy pouze o většinu přítomných na shromáždění, ale o většinu všech vlastníků. Při určení této většiny se nepřihlíží k hlasu vlastníka, jehož jednotky se návrh týká.

Tento požadavek má zabránit tomu, aby byl institut nařízeného prodeje zneužíván v běžných sousedských sporech nebo jako nástroj nátlaku menší skupiny vlastníků.

Lze takto řešit i neplatiče?

Samotné dluhy vlastníka vůči SVJ je zpravidla vhodnější řešit standardními nástroji, zejména předžalobní výzvou, žalobou a případně následnou exekucí.

To však neznamená, že dluhy nemohou být v krajních případech relevantní. Pokud dlouhodobé a významné neplacení příspěvků na správu domu reálně ohrožuje fungování SVJ, schopnost hradit dodávky služeb nebo udržovat dům v řádném stavu či například fakticky zvýhodňuje dlužníka oproti ostatním vlastníkům a přenáší na ně tímto ekonomickou zátěž, může jít o okolnost, kterou je nutné posoudit i optikou § 1184 občanského zákoníku.

Vždy však bude záležet na intenzitě a dopadu. Pouhý zásah do majetkové sféry SVJ zpravidla sám o sobě nebude stačit. Klíčové je, zda v důsledku jednání vlastníka dochází k podstatnému omezení nebo znemožnění práv ostatních vlastníků.

Co bude soud posuzovat?

Soud nebude zkoumat pouze to, zda vlastník porušil své povinnosti. Bude hodnotit celou situaci v širších souvislostech. Přitom vychází ze stavu v době vyhlášení rozhodnutí. To znamená, že nebude hodnotit pouze to, jak se vlastník choval v minulosti, ale také to, zda závadné jednání nadále trvá a zda lze důvodně očekávat jeho opakování. Pokud by vlastník ještě v průběhu řízení s porušováním povinností přestal a soud dospěl k závěru, že do budoucna nehrozí opakování, nemusí k nařízení prodeje jednotky přistoupit.

Zejména bude posuzovat:

  • zda vlastník porušuje konkrétní zákonnou nebo stanovami stanovenou povinnost,
  • zda jde o dlouhodobé, opakované nebo intenzivní porušování,
  • zda byli ostatní vlastníci podstatně omezeni ve výkonu svých práv,
  • zda byla vlastníkovi doručena řádná písemná výstraha,
  • zda měl vlastník reálnou možnost zjednat nápravu,
  • zda v závadném jednání pokračovala osoba i po výstraze,
  • zda s návrhem souhlasila potřebná většina vlastníků,
  • zda je nařízený prodej přiměřený okolnostem případu.

Soud může přihlédnout také k osobním a sociálním poměrům vlastníka. Ty však samy o sobě nemusí vždy zabránit nařízení prodeje jednotky, zejména pokud by jejich zohlednění vedlo k tomu, že ostatní vlastníci budou nuceni dlouhodobě snášet závažné zásahy do svých práv.

Praktický postup pro SVJ

Pokud se SVJ potýká s problémovým vlastníkem, doporučujeme postupovat systematicky:

  1. Nejprve identifikovat, jaké povinnosti vlastník porušuje.
  2. Začít shromažďovat důkazy a dokumentovat jednotlivé incidenty.
  3. Pokusit se o písemnou výzvu k nápravě.
  4. Pokud problém trvá, připravit formální výstrahu podle § 1184 občanského zákoníku.
  5. Výstrahu doručit prokazatelným způsobem a poskytnout vlastníkovi alespoň 30 dnů k nápravě.
  6. Po uplynutí lhůty vyhodnotit, zda závadné jednání pokračuje.
  7. Zajistit souhlas většiny všech vlastníků jednotek.
  8. Teprve poté zvážit podání návrhu k soudu.

U takto závažného zásahu doporučujeme nepodceňovat přípravu. Špatně formulovaná výstraha, nedostatek důkazů nebo nesprávně přijaté rozhodnutí vlastníků mohou celý postup výrazně zkomplikovat.

Závěrem

Problémový vlastník může zásadně narušit fungování celého domu. SVJ však nemůže postupovat nahodile. Každý krok musí být právně i důkazně připravený.

§ 1184 občanského zákoníku dává SVJ silný nástroj obrany, nejde však o běžný prostředek pro řešení každého konfliktu a má své zásadní limity. Použít jej lze pouze tehdy, pokud vlastník i přes písemnou výstrahu porušuje své povinnosti tak závažným způsobem, že tím podstatně omezuje nebo znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků.

V advokátní kanceláři ASPIDOS pomáháme SVJ nastavit správný postup od prvotní výzvy přes přípravu výstrahy až po zastupování v soudním řízení. Cílem pro nás není vytvářet spor, ale zajistit praktické a účinné řešení situace pro obyvatele domu.

Mgr. Marika Klepárníková, advokátní koncipientka

Jan Tichánek, paralegal

Podobné články

Článek Jak si poradit s problémovým vlastníkem bytu v rámci SVJ? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]> EU Inc.: nový „28. režim“ pro podnikání v Evropské unii? https://aspidos.cz/novy-28-rezim-pro-podnikani-v-eu/ Fri, 24 Jul 2026 10:07:25 +0000 https://aspidos.cz/?p=3388 EU Inc.:nový „28. režim“ pro podnikání v Evropské unii? Evropská unie dlouhodobě řeší, jak posílit konkurenceschopnost evropských podnikatelů a odstranit překážky, které jim brání v rychlejším růstu napříč jednotným trhem.

Článek EU Inc.: nový „28. režim“ pro podnikání v Evropské unii? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>

EU Inc.:nový „28. režim“ pro podnikání v Evropské unii?

Evropská unie dlouhodobě řeší, jak posílit konkurenceschopnost evropských podnikatelů a odstranit překážky, které jim brání v rychlejším růstu napříč jednotným trhem. Přestože evropský trh nabízí přístup ke stovkám milionů spotřebitelů, podnikatelé se při expanzi do jiných členských států stále setkávají s rozdílnými právními formami společností, odlišnými registračními pravidly a administrativními požadavky.

Právě na tento problém má reagovat návrh tzv. 28. režimu, který Evropská komise představila v březnu 2026. Jeho součástí má být nová právní forma společnosti označovaná jako EU Inc. Ta by měla existovat vedle stávajících 27 národních právních režimů členských států a podnikatelům nabídnout jednotnější, jednodušší a více digitalizovaný způsob podnikání v rámci Evropské unie.

EU Inc. by současně měla být zapisována do veřejného rejstříku konkrétního členského státu. Právní osobnost společnosti by se proto odvíjela od práva toho státu, ve kterém bude společnost zapsána. EU Inc. by se primárně řídila přímo použitelným unijním nařízením a vlastními zakladatelskými dokumenty. V otázkách, které by tento unijní rámec výslovně neupravoval, by se uplatnilo právo členského státu, v němž bude společnost zapsána, případně v němž bude vykonávat konkrétní činnost. Nadále by tak bylo nutné posuzovat zejména daňové a účetní povinnosti, pracovněprávní vztahy, odvody na sociální a zdravotní pojištění či sektorové regulatorní požadavky, například při podnikání v energetice, financích nebo zdravotnictví.

Co má EU Inc. podnikatelům přinést

EU Inc. má být svou povahou blízká kapitálovým společnostem s omezeným ručením, jak je známe například v podobě české společnosti s ručením omezeným nebo německé GmbH. Pro podnikatele by tak nemělo jít o zcela neznámý model, ale spíše o evropsky sjednocenou variantu právní formy, která je v jednotlivých členských státech již běžně využívána.

Tomu by měl odpovídat i základní princip omezeného ručení. Společníci by zásadně neměli odpovídat za závazky společnosti vlastním majetkem a jejich podnikatelské riziko by mělo být omezeno především na jejich účast ve společnosti.

Podle návrhu by měla společnost vznikat podle jednotnějších pravidel, avšak stále se zápisem do veřejného rejstříku konkrétního členského státu. Právní osobnost by tak byla navázána na zápis v členském státě, který si zakladatel pro registraci zvolí.

Mezi hlavní praktické přínosy návrhu má patřit zejména:

  • rychlejší a plně online založení společnosti,
  • jednotné digitální rozhraní pro registraci,
  • omezení opakovaného dokládání údajů,
  • využití systému propojení obchodních rejstříků BRIS,
  • nižší náklady na založení,
  • jednodušší přeshraniční fungování společnosti,
  • možnost plně digitálního provozu včetně distančního rozhodování společníků.

Evropská komise návrh prezentuje jako nástroj, který má podnikatelům pomoci překonat roztříštěnost evropského trhu. Zvláštní význam může mít zejména pro startupy, scaleupy a jiné společnosti, které chtějí rychle růst mimo svůj domovský stát, jelikož díky této nové formě společnosti mohou působit na celém území EU bez nutnosti zakládat tamní právní formy obchodních korporací.

Založení EU Inc.

Jedním z výrazně prezentovaných prvků návrhu je možnost založit EU Inc. ve zrychleném režimu. Pokud zakladatel využije univerzální celoevropský formulář a vzorové zakladatelské dokumenty, mělo by být možné společnost založit do 48 hodin, plně online a s poplatky nepřesahujícími 100 EUR. Návrh zároveň počítá s tím, že nebude stanovena minimální výše základního kapitálu.

V praxi by to mohlo znamenat, že například český podnikatel bude moci založit EU Inc. v jiném členském státě (např. ve Španělsku) prostřednictvím jednotného digitálního rozhraní, aniž by se musel detailně orientovat ve všech formálních požadavcích tamního korporátního práva.

Tento přístup by mohl být významný zejména pro podnikatele, kteří plánují od začátku působit s mezinárodním přesahem. Namísto zakládání samostatných společností v jednotlivých státech by mohli využít jednotnější právní rámec, který by měl být srozumitelnější a předvídatelnější napříč Evropskou unií.

Přeměna stávajících společností

Návrh se nemá týkat pouze nově zakládaných společností. Počítá se také s tím, že stávající společnosti s omezeným ručením by za určitých podmínek mohly přejít do režimu EU Inc. Evropský parlament ve svém legislativním přehledu uvádí, že návrh by měl umožnit využití statusu EU Inc. také již existujícím společnostem s omezeným ručením registrovaným v členském státě.

Pro české společnosti by to mohlo být zajímavé například v situaci, kdy podnikatel plánuje přeshraniční expanzi, změnu struktury skupiny nebo přesun části podnikání do jiného členského státu. Praktické dopady však bude možné přesně posoudit až podle finálního znění přijatého předpisu.

Digitalizace jako základní princip

EU Inc. má být od počátku postavena na digitálním fungování. Nejde tedy pouze o rychlejší založení společnosti, ale také o digitalizaci dalších procesů během jejího životního cyklu.

Návrh počítá například s tím, že společnost bude moci jednodušeji pořádat rozhodování společníků na dálku, využívat digitální dokumentaci a vyřizovat změny údajů online. Cílem je snížit administrativní zátěž a odstranit situace, kdy podnikatel musí opakovaně dokládat stejné informace různým orgánům v různých státech.

Co zatím zůstává otevřené

Přestože návrh působí ambiciózně, je třeba zdůraznit, že EU Inc. zatím není účinnou právní formou, kterou by podnikatelé mohli okamžitě využít. Jde o návrh, který bude dále projednáván v legislativním procesu Evropské unie.

Otevřené zůstávají zejména otázky:

  • jak bude EU Inc. navázána na daňové a účetní povinnosti v jednotlivých členských státech,
  • jak budou řešeny pracovněprávní vztahy,
  • jaké ochranné mechanismy zabrání účelovému vybírání států s mírnější regulací,
  • jak bude fungovat odpovědnost členů orgánů,
  • jaké praktické povinnosti budou mít společnosti vůči rejstříkům, finančním úřadům a dalším orgánům.

Právě tyto otázky budou pro podnikatele klíčové. Rychlé založení společnosti je samo o sobě atraktivní, ale skutečný význam EU Inc. se ukáže až podle toho, zda nový režim opravdu zjednoduší každodenní fungování podniků napříč členskými státy.

Co to znamená pro podnikatele

Pokud bude návrh přijat v podobě blízké současnému znění, může EU Inc. představovat zajímavou alternativu zejména pro podnikatele, kteří chtějí od počátku působit na více evropských trzích. Výhodou může být nižší administrativní zátěž, rychlejší založení společnosti a jednotnější korporační rámec.

Současně však nepůjde o řešení pro každého. Pro podnikatele působící výhradně v České republice může být i nadále praktičtější klasická společnost s ručením omezeným. Naopak pro startupy, technologické společnosti nebo podnikatele připravující expanzi může být EU Inc. do budoucna nástrojem, který výrazně usnadní vstup na další evropské trhy.

EU Inc. by mohla mít význam i z hlediska zaměstnaneckých podílů, resp. tzv. ESOPů. Součástí plánů Evropské komise má být také jednotnější evropský rámec pro zaměstnanecké opční a podílové programy. Ten by měl mimo jiné řešit jeden z častých praktických problémů, kdy zaměstnanci vzniká daňová povinnost ještě před tím, než z podílu reálně obdrží peněžní příjem. Návrh proto počítá s možností odložení zdanění až do okamžiku prodeje podílu. Pokud by byl tento režim přijat, mohl by být pro startupy a jiné inovativní společnosti atraktivním nástrojem pro motivaci zaměstnanců a snížení administrativních i daňových překážek.

Závěrem

EU Inc. zatím není právní formou, kterou by podnikatelé mohli začít hned využívat. Prozatím jde o návrh, jehož konečná podoba se může v legislativním procesu ještě změnit. Přesto stojí za naši pozornost, jelikož pokud bude návrh přijat, může výrazně ovlivnit, jak budou podnikatelé zakládat a řídit společnosti s přesahem do více členských států EU.

V praxi proto nebude důležité jen to, zda nový režim umožní rychlejší a levnější založení společnosti. Klíčové bude hlavně to, zda podnikatelům skutečně usnadní každodenní fungování a přeshraniční rozvoj jejich podnikání.

Pokud zvažujete expanzi do jiného členského státu nebo hledáte vhodné nastavení podnikání v rámci EU, můžete se na nás obrátit. Poskytneme vám právní podporu při vyhodnocení dostupných možností a při volbě řešení, které bude odpovídat vašim obchodním záměrům, regulatorním požadavkům i dalším relevantním okolnostem.

Mgr. Alexandr Liolias, advokát

Jan Tichánek, paralegal

Podobné články

Článek EU Inc.: nový „28. režim“ pro podnikání v Evropské unii? se nejdříve objevil na ASPIDOS advokátní kancelář.

]]>