Společné jmění a jeho režimy: jak fungují a co znamenají v praxi
Uzavřením manželství nevzniká pouze osobní vztah, ale také majetkové společenství. To má v praxi konkrétní dopady nejen na majetek, ale i na dluhy a odpovědnost za závazky. Řada lidí přitom vychází z představy, že „každý má své“. Pokud si však manželé svůj majetkový režim neupraví, uplatní se zákonný režim společného jmění, který je z hlediska rozsahu poměrně široký.
Cílem tohoto článku je poskytnout základní orientaci v jednotlivých majetkových režimech mezi manžely a upozornit na jejich hlavní principy.
Zákonný režim společného jmění
Výchozím režimem je tzv. zákonné společné jmění, které vzniká automaticky uzavřením manželství. Do společného jmění patří majetek, který manželé nebo jeden z nich nabyli za trvání manželství, nejde-li o zákonné výjimky. Typicky jde o příjmy ze zaměstnání či podnikání, nemovitosti a další majetek pořízený během manželství. Není přitom rozhodující, na koho je majetek formálně veden – pokud byl pořízen za trvání manželství, zpravidla tvoří součást společného jmění.
Mimo společné jmění zůstává zejména majetek nabytý dědictvím nebo darem (pokud dárce neurčil jinak), věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů a některé náhrady vztahující se k výlučnému majetku nebo k osobní újmě.
Tento režim neznamená jen sdílení majetku, ale i odpovědnosti. Dluhy vzniklé za trvání manželství se mohou promítnout do společného majetku, i když je formálně uzavřel pouze jeden z manželů. V praxi se to projevuje např. u podnikání nebo úvěrů, kdy problémy se splácením mohou dopadnout na oba manžele.
Dluhy v rámci společného jmění
Jedním z častých nedorozumění je představa, že dluh se vždy týká pouze toho z manželů, který jej sjednal. V zákonném režimu však mohou součást společného jmění tvořit i dluhy vzniklé za trvání manželství, a to i tehdy, pokud právně jednal pouze jeden z manželů. Neplatí to bezvýjimečně; vždy je nutné posuzovat povahu dluhu, jeho účel, souvislost s potřebami rodiny a případný souhlas druhého manžela.
V praxi to znamená, že závazek jednoho z manželů může dopadat na společný majetek, věřitel se může domáhat plnění ze společného jmění a důsledky dluhu může nést i ten z manželů, který jej neuzavíral.
Zásadní je, že věřitel není povinen zkoumat vnitřní vztahy mezi manžely ani to, kdo měl z dluhu skutečný prospěch; rozhodující je existence závazku a jeho vznik za trvání manželství.
Tento princip se výrazně projevuje zejména v situacích, kdy jeden z manželů podniká, ručí či jinak nese zvýšené finanční riziko. Rozdíl mezi „formálním dlužníkem“ a reálným dopadem na oba manžele se tak často projeví až při problémech se splácením.
Smluvní úprava manželského majetkového režimu
Občanský zákoník umožňuje manželům, aby si svůj majetkový režim upravili odlišně od zákonného nastavení. To se děje prostřednictvím manželské smlouvy výlučně ve formě notářského zápisu sepsaného notářem.
Tato smlouva může upravit rozsah společného jmění i způsob nakládání s majetkem a závazky, a to následujícími způsoby.
Zúžení společného jmění
V praxi je nejčastější smluvní úpravou majetkového režimu manželů zúžení společného jmění, kdy si manželé dohodou vymezí, že určitá část majetku nebo závazků do něj nebude spadat.
Tato úprava umožňuje přizpůsobit zákonné nastavení konkrétním životním situacím, například oddělit určitý majetek (např. nemovitost) nebo nastavit režim, v němž každý z manželů odpovídá za své závazky samostatně. Cílem bývá především omezení rizik dopadajících na oba manžele v rámci zákonného režimu.
Z pohledu praxe je však nutné zdůraznit, že zúžení společného jmění nepředstavuje automatickou ochranu vůči všem důsledkům dluhů ani vůči všem věřitelům. Smluvní úprava má primárně účinky mezi manžely a její dopad vůči třetím osobám závisí zejména na tom, zda a za jakých okolností se s ní mohly seznámit. Významnou roli proto hraje zápis do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeného Notářskou komorou České republiky, případně skutečnost, že konkrétní věřitel byl s existencí smlouvy obeznámen.
Zúžení SJM tak představuje účinný nástroj řízení majetkových rizik, jeho nastavení je však vždy nutné posuzovat individuálně s ohledem na konkrétní situaci a očekávané dopady.
Režim oddělených jmění
Další možností je režim oddělených jmění, kdy každý z manželů nabývá majetek i dluhy samostatně a společné jmění v zákonném rozsahu nevzniká. Každý z manželů tak z hlediska majetku a závazků vystupuje samostatně a může s ním nakládat bez souhlasu druhého.
V praxi to znamená, že každý je vlastníkem svého majetku, odpovídá za své závazky a nevzniká společný majetkový základ, z něhož by bylo možné dluhy uspokojovat. Tento režim se v některých ohledech přibližuje postavení nesezdaných partnerů a bývá zvažován zejména při snaze o vysokou míru majetkové autonomie nebo při zvýšeném finančním riziku jednoho z manželů.
Zpravidla tak platí, že dluh jednoho z manželů se nedotýká majetku druhého a věřitel se uspokojuje z majetku dlužníka. Jinak je tomu, pokud se druhý manžel na závazku podílí (např. jako spoludlužník či ručitel), případně pokud vůči věřiteli není smluvní režim dostatečně účinný.
Rozšíření společného jmění
Méně častou variantou je rozšíření společného jmění, kdy si manželé do společného režimu zahrnou i majetek, který by tam jinak nespadal.
Typicky se může jednat například o majetek, který jeden z manželů nabyl před uzavřením manželství, nebo o majetek získaný dědictvím či darem, který by jinak zůstal ve výlučném vlastnictví jednoho z nich.
K takovému kroku manželé přistupují zejména tehdy, pokud chtějí své majetkové poměry plně sjednotit a odstranit rozdíly mezi „společným“ a „výlučným“ majetkem. Důvodem může být například snaha o jednodušší správu majetku nebo vyjádření společného ekonomického fungování.
Režim vyhrazeného vzniku společného jmění ke dni zániku manželství
Zvláštní variantou smluvního režimu je ujednání, podle kterého společné jmění vznikne až ke dni zániku manželství.
V průběhu manželství tak každý z manželů nabývá majetek i dluhy samostatně, podobně jako u režimu oddělených jmění. Ke dni zániku manželství pak vzniká společné jmění v rozsahu sjednaném ve smlouvě a následně se vypořádá obdobně jako společné jmění v zákonném režimu.
Tento režim se v praxi využívá spíše výjimečně a bývá zvažován zejména v situacích, kdy si manželé chtějí zachovat majetkovou samostatnost během trvání manželství, ale současně počítají s jeho společným vypořádáním v budoucnu.
Režim založený rozhodnutím soudu
Majetkové poměry mezi manžely mohou být upraveny také rozhodnutím soudu. Občanský zákoník umožňuje na návrh jednoho z manželů společné jmění zúžit či jinak upravit, existuje-li k tomu závažný důvod.
Typicky jde o situace, kdy jeden z manželů vystavuje společný majetek zvýšenému riziku (např. podnikáním, zadlužováním, marnotratným jednáním či jiným nevhodným nakládáním s majetkem).
Soudní zásah představuje krajní prostředek ochrany v případech, kdy dohoda není možná a je nutné existující majetkové riziko omezit.
Závěrem
Majetkový režim manželů má přímý dopad na jejich právní i ekonomické postavení. Zákonný režim představuje výchozí, poměrně široké nastavení, zatímco smluvní úpravy umožňují jeho přizpůsobení konkrétním situacím.
Je přitom nutné mít na paměti, že společné jmění zahrnuje nejen majetek, ale i dluhy vzniklé za trvání manželství. Závazky jednoho z manželů tak mohou dopadat na oba, i bez účasti druhého, přičemž smluvní úprava tato rizika spíše zmírňuje, než zcela vylučuje, zejména s ohledem na její omezené účinky vůči třetím osobám.
Nastavení majetkového režimu by proto mělo vždy vycházet z konkrétní situace a plánů manželů, včetně možných budoucích rizik.
V navazujících článcích se zaměříme na jednotlivé režimy a jejich praktické dopady, zejména ve vztahu k závazkům, podnikání a posuzování finanční situace manželů ze strany třetích osob, včetně oblasti bankovních úvěrů.
Mgr. Marika Klepárníková, advokátní koncipientka
Theodor Gallat, paralegal