Potřeba souhlasu při pořizování a šíření fotografií podle občanského zákoníku a GDPR
V dnešní digitální době se často setkáváme s otázkou, kdy je nezbytné získat souhlas osoby k pořízení a dalšímu šíření její podoby. Tato problematika vychází jak z českého občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tak i z obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Cílem článku je objasnit, kdy lze využít oprávněný zájem jako právní základ pro zpracování fotografií, a kdy je naopak nutné získat výslovný souhlas dané osoby.
Zveřejňování a šíření fotografií: Právní aspekty
Při pořizování a šíření fotografií je klíčové zjistit, zda stačí svolení podle občanského zákoníku, nebo zda se jedná o zpracování osobních údajů, kde je nutné zajistit souhlas osob zobrazených na snímcích. Otázkou také je, zda lze v některých případech využít oprávněný zájem jako právní základ.
Nedávný případ německého soudu nám může být příkladem – tamní právní úprava svolení k pořízení podobizny je té české velmi podobná. Ve věci sp. zn. 2-03 O 283/18 posuzoval Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem neoprávněné zveřejnění videí a fotografií klientky, kdy záběry z kadeřnického salonu byly bez jejího souhlasu použity k reklamním účelům. Soud konstatoval, že tyto materiály představují osobní údaje dle GDPR, protože klientka byla jasně identifikovatelná. Vydané rozhodnutí proto vyžaduje, aby osoba zveřejňující takové materiály měla prokazatelný souhlas od osoby na záznamu. V daném případě salon tento souhlas neměl, což vedlo k rozhodnutí ve prospěch klientky. Bylo nařízeno okamžité zastavení publikace a smazání již zveřejněných materiálů.
Rozhodnutí zdůrazňuje, že při komerčním užití fotografií je nutné zajistit souhlas jako ochranu před případnými právními nároky a k zajištění souladu s GDPR a právními předpisy na ochranu osobnosti, které jsou podobné v Německu i v České republice. Tento případ jasně ukazuje, že při pořizování a následném užití fotografií osob pro marketing je důležité získat svolení a pokud neexistuje jiný právní základ, pak i výslovný souhlas.
Svolení s pořizováním podobizny podle občanského zákoníku
Otázka svolení s pořizováním a šířením podobizen spadá v České republice pod ustanovení § 84 a následujících paragrafů občanského zákoníku. Tyto paragrafy rozlišují mezi právem zachytit podobu člověka a právem ji dále šířit. V obou případech je klíčové získat svolení osoby, jejíž podoba je zachycena. Zákon však neuvádí konkrétní formu tohoto svolení, a proto je třeba zajistit, aby bylo informované, podobně jako je tomu v zahraničí. V Německu se například vyžaduje vyšší úroveň informovanosti u zásahů, které více narušují soukromí jednotlivce.
Významným rozdílem oproti GDPR je možnost udělit svolení konkludentně, tedy mlčky. Tato možnost může v praxi vyvolávat obtíže při dokazování. Zásadní je, aby svolení bylo poskytnuto bez nátlaku.
Další klíčovou zásadou občanského zákoníku je právo na odvolání svolení. To znamená, že osoba může své svolení kdykoli vzít zpět, a to i přesto, že bylo původně poskytnuto na určitou dobu. Toto právo nelze smluvně omezit ani vyloučit, což poskytuje jednotlivcům ochranu, kterou je nutné vždy respektovat.
Je důležité si uvědomit, že svolení k pořízení fotografie neznamená automaticky svolení k jejímu šíření. Pokud však osoba dala svolení za okolností, z nichž je jasné, že fotografie bude dále šířena, považuje se toto šíření za součást poskytnutého svolení v rozsahu, který daná osoba mohla očekávat.
Odvolání svolení může představovat komplikaci, zejména pokud již byly podniknuty kroky na základě původního svolení. Občanský zákoník sice chrání právo osoby svolení odvolat, avšak v případě, že toto odvolání způsobí druhé straně škodu, může poškozený subjekt požadovat náhradu. Podle § 87 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud bylo svolení uděleno na určitou dobu a odvoláno bez závažného důvodu, může být osoba, která svolení odvolala, povinna nahradit vzniklou škodu.
Příkladem může být situace, kdy zaměstnanec svolil k použití své fotografie v propagačních materiálech, ale po jejich vytištění souhlas odvolá. V takovém případě může zaměstnavatel žádat náhradu nákladů na výrobu nových materiálů. Odvolá-li zaměstnanec souhlas bez podstatné změny okolností, může být povinen nahradit škodu, která zahrnuje jak skutečné náklady, tak případné ztráty na zisku.
Za podstatnou změnu okolností lze považovat například, když zaměstnanec ve vedoucí pozici společnost opustí a přejde do vedoucí role v jiné firmě. Pokud fotografie byla použita k propagaci odbornosti této osoby nebo pokud si zaměstnanec přeje nebýt se společností nadále spojen, může být odvolání svolení opodstatněné. Právo na ochranu podobizny je prioritní, a proto nelze považovat odvolání svolení za protiprávní. Náhrada škody přichází v úvahu pouze tehdy, pokud druhá strana prokáže konkrétní a doložitelnou finanční újmu způsobenou odvoláním.
Souhlas podle GDPR: Klíčové požadavky a právo na odvolání
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) stanovuje přísné podmínky pro udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů, včetně fotografií. Článek 7 GDPR definuje, že souhlas musí být dobrovolný, konkrétní, informovaný a jednoznačný. Pokud subjekt údajů svůj souhlas odvolá, zpracovatel nesmí nadále údaje zpracovávat, pokud nemá jiný zákonný důvod. To znamená, že každý, kdo souhlas s použitím fotografií uděluje, musí být připraven na možnost jeho pozdějšího odvolání a na případné komplikace, které z toho vyplývají. GDPR však stanoví, že odvolání nemá zpětný vliv na zpracování provedené před tímto odvoláním – tedy že veškeré kroky učiněné před odvoláním byly legální.
Osobní údaje, které byly na základě souhlasu již veřejně sdíleny, mohou zůstat přístupné, ale zpracovatel by je po odvolání neměl dále šířit nebo využívat v nových souvislostech.
Když je řeč o fotografiích, které jsou již veřejně dostupné a jejichž souhlas byl následně odvolán, GDPR nabízí subjektům údajů možnost využít „právo být zapomenut“ (čl. 17). To zahrnuje možnost požádat o odstranění těchto snímků z veřejných platforem. Úplné odstranění může být v praxi složité, zejména pokud fotografii sdílela třetí strana nebo byla reuploadována. V takových případech je nezbytné posoudit, do jaké míry je možné zajistit úplné stažení snímku.
Na rozdíl od občanského zákoníku GDPR neřeší náhradu škody způsobenou odvoláním souhlasu. Podle GDPR nesmí být odvolání souhlasu spojeno se sankcemi či jinými znevýhodněními pro subjekt údajů, což je důležitý prvek pro ochranu práv jednotlivců v rámci unijní legislativy.
Advokátní kancelář ASPIDOS.
