Instalace kamerového systému ve společných prostorách bytového domu je jedním z častých problémů. Často se setkáváme s dotazy, zda se vůbec mohou kamery v domě legálně provozovat a pokud ano, tak za jakých podmínek.

Hned na úvod je třeba říci, že GDPR nezakazuje umístění kamerových systémů v bytových domech, pouze stanoví pravidla, kterými se klade důraz na to, aby použití kamer nepřiměřeně nezasahovalo do soukromí obyvatel bytového domu a jiných osob, které by kamery mohly zabrat.

Kamery by tak obecně měly snímat pouze nezbytné společné prostory (vstupy, bezprostřední okolí domu, garáže apod.), a to zejména v zájmu zachování bezpečnosti obyvatel bytových domů. Kamery je možné instalovat zejména za účelem zabezpečení před vznikem újmy na zdraví a škody na majetku. Kamery by tedy neměly zabírat například vchody do bytů, jelikož by docházelo k nepřiměřenému zásahu do práv obyvatel na ochranu osobních údajů a jejich soukromí.

Souhlas vlastníků není k instalaci kamerového systému nutný, pokud je dán oprávněný zájem vlastníků na zavedení – nejčastěji tedy zájem na ochraně a bezpečnosti obyvatel domu a jejich majetku, zejména pokud ke vzniku škody již pravidelně dochází. V praxi to znamená, že kamery jsou obecně přípustné pro účely prevence kriminality či vandalismu v domě, aniž byste museli od každého získat písemný souhlas; je však nutné splnit určité podmínky.

Doporučený postup při zavedení kamer:

1. Schválení v SVJ:

Zákon sice výslovně neukládá, že o instalaci kamerového systému musí vždy hlasovat shromáždění vlastníků, v praxi však jde obvykle o investici nad limit, který může výbor SVJ schválit samostatně (typicky nad 10 000 Kč, není-li ve stanovách uvedeno jinak). Proto se o kamerách téměř vždy hlasuje na shromáždění. Otevřená diskuze a schválení členskou schůzí je vhodné i tehdy, když by to formálně povinné nebylo – předejdete tím budoucím sporům a posílíte transparentnost. Pokud většina vlastníků instalaci odmítá, je to zároveň signál, že oprávněný zájem na ochraně bezpečnosti může být slabší než právo na soukromí.

2. Informování a dokumentace:

GDPR výslovně vyžaduje, aby všechny osoby v dosahu kamer byly o monitorování jasně informovány. Proto je nutné u vstupů i dalších míst viditelně umístit informační tabulky typu „Prostor je monitorován kamerovým systémem“, doplněné o kontaktní údaje správce a odkaz na kompletní informace o zpracování osobních údajů. SVJ by mělo také vést záznam o činnostech zpracování týkající se kamerového systému a mít interní pravidla (směrnici), která přesně stanoví, kdo má k záznamům přístup, jak dlouho se uchovávají a jak se s nimi nakládá.

3. Technické nastavení:

Kamerový systém by měl být nastaven co nejšetrněji k soukromí. Obvykle postačí, aby kamery pořizovaly záznam bez zvuku a aby se záznam automaticky mazal po krátké době (několika dnech), pokud nedojde k incidentu. Úhel záběru má pokrývat pouze nezbytné společné prostory – nikdy by neměl sledovat vchody do bytů. Přístup k záznamům by měli mít pouze pověření členové výboru SVJ nebo smluvní dodavatel, a to vždy jen za účelem ochrany bezpečnosti či předání policii při vyšetřování trestné činnosti.

Kamerový systém v bytovém domě je podle GDPR možný, ale SVJ musí dodržet základní pravidla – mít právní důvod, minimalizovat zásah do soukromí a řádně informovat všechny osoby. Pokud se tato pravidla dodrží, je provoz kamerového systému v SVJ legální a obhajitelný.